Zastavit stát, ráz dva. Čelem vzad, ráz dva…

Máme za sebou zádrhel. Velký. Zasekli jsme se skoro na tři měsíce a důvody byly zdravotní a vážné. Rozhejbat ten stroj znovu bolí, ale nějak to jde. Sice jsme naše tempo zpomalili na úroveň ospalejšího lenochoda, ale zlehoučka se probouzíme. Už se mi daří v kalendáři zase vyšetřit pár hodin v týdnu a zase se s dětma bavíme, co kdy, kam a jak posuneme. Na příští týdny jsme si naplánovali nějaké prototýpčí cestování za šikovnými lidmi a materiály. A snad se nám na “výletě” podaří zase dostat motorek do vyšších obrátek.

Tentokrát měl ten náš zádrhel objektivní důvod a priority se poskládaly během chvíle tak jasně, že na nějaké Prototýpky nebylo ani pomyšlení. Ale rozhodně to nebyl zádrhel první. Asi bych se mohla v těch stovkám malých a větších záseků pohnípat, ale popravdě nevím, proč bych to dělala.

Ráda se ale podělím o důvody, které naše pauzičky způsobují:

  • málo času – netřeba rozepisovat;
  • krizovka nějakého Prototýpka – nemoc, blbá nálada, puberta;-);
  • špatné sladění našeho prototýpčího týmu – časové nebo komunikační;
  • moc zábavy – prázdniny a kupodivu i víkendy jsou zabijáci;
  • moje sólo akce – sem tam se utrhnu, dětem uteču a pak se těžko vracíme k týmovému nastavení;
  • “nepřekonatelný problém” – v průběhu narazíme na záležitost, kterou je opravdu těžké vyřešit a nemůžeme s ní hnout dlouhou dobu;
  • nedostatek kompetencí – souvisí s bodem výše – někdy nám chybí schopnost něco spočítat, nakreslit, smontovat a nemůžeme najít nikoho, kdo to umí;
  • málo chechtáků – semtam musíme zabrzdit, protože na velké investice se necítíme.

Hezké na tom našem pomalém podnikání je, že máme prostor si do hloubky vychutnat, že záseky jsou:

  • naprosto přirozené, protože se jedem v kreativě a naštěstí se nepohybujeme v nějakém vysoce výkonovém režimu, aby nás zdržení o pár dnů, týdnů a dokonce i měsíců nějak zásadně poznamenalo;
  • dost často důsledkem nějaké chyby, kterou třeba příště nemusíme udělat;
  • a vůbec jsou obecně nesmírně cenné, protože se na nich učíme, jak se s nimi vyrovnat a pozor – hlavně se znovu nastartovat!

Jak nahodit motor?

No popravdě pokaždé jinak a zároveň stejně:-) Blbá věta, co? Ale pravdivá. Ty “techniky”, jak to znovu rozhýbat jsou opravdu dost různé, ale to důležité PROČ se vám chce nebo nechce něco dělat, zůstává. Ono vám to PROČ dá obecně chuť hledat i ty způsoby, jak se nastartovat. Bez jasného směru je to děsně těžké.

A jaký je ten náš směr? Chceme dělat produkty, které pomůžou přírodě, budou funkční, esteticky krásné a chceme je sami tvořit a učit se u toho podnikat.

A protože je to pro nás směr přirozený a docela často se o těchto tématech bavíme, není pak tak těžké rozvíjet konkrétní nápady.

Představte si, co se nám stalo – momentálně nemůžeme hnout s konstrukcí našich stromků a čekáme, až nám s ní pomůžou profíci. To ale trvá, a jak se to přidalo k našemu nedostatku času, tak jsem si na chvíli myslela, že je to konečná. Už si to nemyslím, ale ty časové prostoje jsou těžké. No ale co se dá dělat v prostojích? No třeba vymyslet nový projekt:-)

A ten nám překvapivě běží jak po másle. Je to malá věc, ale hezky se na ní učíme zase další věci a možná to tak prostě mělo být, protože už jsme zase potřebovali vidět nějaké hmatatelné výsledky a ty tady budou velmi rychle.

Tak a teď ještě pelmel konkrétních věcí, které u nás fungují:

  • tak za prvé – je třeba mít na sebe čas – super jsou v tomto směru nemoci dětí (například Kubova alergie a Aniččino škrábání v krku je přímo požehnání – už jsem jim dokonce v kanceláři přidělila stůl);
  • taková hezká věc je, že absolutně nefunguje nějaká snaha věci urychlit, ale přesně naopak – uvolnit se a říct si něco v tom smyslu, že to nějak dopadne;
  • k tomu je ale třeba přidat takový ten optimistický mindset – tedy víra, že to jde zvládnout a snaha dotahovat věci do konce;
  • super je využít nějaké kreativní chvilky dětí (obvykle následuje po ukrutném znudění, na což je zase super ta nemoc) a začít tvořit společně – při takových chvílích se skvěle loví nové nápady, přístupy apod.;
  • občas zkusím nějakou kreativní techniku, ale popravdě fungujou daleko míň než prostě přirozeně sedět na zemi a něco čmárat;
  • bezvadný je obklopit se kreativitou jiných – nám pomáhají různý DIY videa, knížky, galerie a třeba taky návštěva Ikei nebo Tigeru – ty stovky kravinek a nápadů vás nenechají chladnými:-)

A aby bylo jasno, zádrhelům se dá i předcházet. Nově jsme si řekli, že zkusíme do našeho prototýpkování zavést trochu pravidelnosti a plánování. Zjištujeme, že je důležité, abychom byli víc sladění a to je těžké, když se dohromady celý tým skoro nepotkáme. Zkusíme a buď to půjde nebo ne.

A jak je to s tím časem na společné podnikání a plánováním? O tom bude nějaký příští článeček. Už se peče:-)

Nechte si zasílat novinky od Prototýpků.

Máme toho ještě spooooooooustu v šuplíku:-)

Previous Post

Sdílím, sdílíš, sdílíme

Next Post

Od nápadu k prototypu

Scroll to top