Jak vypěstovat nápad…

 

 

Pro nás nebyl problém nápad najít. Měli jsme jich za poslední roky spoustu - třeba jsme chtěli vyrobit deskovou hru, pěstovat bylinky nebo prodávat strašilky  (tenhle mě osobně držel dlouho, protože se fakt dost bojím přemnožení těch potvor). Každý z nápadů jsme si požvejkali, pár dní jsme se jím bavili... no a pak jsme si na něj asi tak po půl roce vzpomněli:-)

Vím, že pro každého to hledání nápadu tak snadné není. A týká se to jak dospěláků, tak i dětí. Myslím, že tam velkou roli hraje jakýsi strach z komplexnosti - teda z neschopnosti pokrýt všechny aspekty budoucího projektu. Je to dost o sebedůvěře. A taky o hezky zaprděným pohodlným pokojíčku, ze kterýho se nechce ven do mrazu. Za každým nápadem je taky spousta práce, že jo:-)

Dnes už konkrétní nápad nevidím jako zásadní. Nápady přicházejí a odcházejí. Lidi vymýšlejí fakt kraviny a některý se i prodávají🙂 Jen se mrkněte. Nápad je jedna věc, ale bez následné dřiny a přeskakování překážek to pak nejde. A tam většina podnikatelů / vynálezců odpadá.

Je super, když s nápadem přijdou děcka, ale za to, že ho přinesu já se teda nestydím. Zrovna naše stromkování je spíš moje iniciativa. Taky věřím, že se to dolování nápadů dá naučit a dá se to semtam i řízeně. Stačí to vzít od podlahy - a na tý obvykle leží problém a nikoliv nápad.

Před pár lety jsem pracovala s teenagerama jako kouč - pomáhala jsem jim s jejich vlastními projekty na téma bezpečnost na internetu. Ze 100 dětí (13-15 let) bylo tak 20, který měly nápady a současně i schopnost je nějak převést do praxe. Ostatním jsme s dalšími koučkami interně říkaly “mrtvoláci” a nefungovalo na ně skoro nic. Nezabíraly techniky na rozproudění kreativity, konkrétní návrhy na témata projektů, pomoc s technickou stránkou, povzbuzování kamarádské nebo mateřské… Semtam se někdo chytl, ale byla to docela dřina.

Pořád jsme dumaly, čím to je, že se ty děcka nechytaj. A jestli vás napadá, že jsme třeba byly koučky na prd, tak to je možná platná úvaha, ale já jsem si každopádně všimla, že těm mým “mrtvoláckým” puberťákům chyběla minimálně  jedna (ale dost často všechny) z těchto ingrediencí:

  • zkušenost s jakýmkoliv projektem od nápadu až po závěrečný potlesk
  • schopnost se do něčeho ponořit
  • a rozplánovat si čas
  • dovednost pracovat v týmu
  • dostatek hlubšího zájmu o cokoliv
  • otevřenost - prostě se báli, že někdo jejich projekt uvidí:-)
  • IT gramotnost - neuměli založit sdílený doc, upravit obrázek, upravit si google účet, pozvat kámoše do FB skupiny, udělat infografiku...
  • sebevědomí - víra, že nápad není úplně blbej a že ho dokážou dodělat

Když to ale otočím, tak stačily dvě tři tyhle přísady a vznikaly super projekty. Nutnou podmínkou byla schopnost se do projektu ponořit a naučit se, co neumím. Taková základní pozitivita. V každém ročníku jsem měla tu čest kápnout na děcka, který do toho uměly říznout.

Poznala jsem puberťáky, co ve třinácti vykopnou profi web, vymyslí scénář, nakreslí motion video, vytvoří nápaditý letáky nebo zorganizujou divadelní představení. Jednoduše mají schopnosti, který byste v jejich věku nečekali. A světe div se - většinou ty schopnosti nezískali ve škole, ale mimo ni. A to je něco, co mi od té doby vrní v hlavě. Napíšu to natvrdo - jakože fakt nechci mít doma jeden takovej zombie exemplář.

 

Není nápad jako nápad

Jak se tak dívám kolem sebe na lidi, kterým se daří realizovat svoje nápady, tak obvykle začínají problémem nikoliv konkrétním výrobkem nebo službou. Ještě jsem neviděla, že by fungoval takový ten z filmů profláklý model “tohle teď frčí, tak se svezem na vlně a napakujem se”, ale třeba trpím výběrovou slepotou a vytípávám si určitý typ lidí.

Zkusím shrnout, proč nás drží stromky a třeba z toho vypadne nějaký mininávod, jak takový problém hledat a jak z něj vykřesat podnikatelský nápad:

  • Vánoční stromky jsou jen nápad, jak drobně přispět k řešení většího problému. Jsou za tím roky, kdy se doma bavíme o ekologii, hledáme cesty, jak chránit přírodu a milujeme všechno živé. Současně máme vážně dost rádi i Vánoce:-)

  • Supr je, když něco potřebujete a nemůžete to sehnat, najít nebo nejste spokojení s kvalitou.  Takhle začíná spousta podnikatelů a je to tak správně, protože je v tom ta osobní potřeba a znalost klienta. 

  • Výrobek je maximálně konkrétní, přestavitelný, ošahatelný. Mám slabost pro ohraničené projekty a děti vám všechno rozplizlé stejně hodí na hlavu, tak vás to donutí.

  • Na to navazuje jakýsi odhad vlastních sil. Jednoduše, koho co na projektu bude bavit. Je to nastavování eshopu, reklama nebo prodej? Nemělo by to stát jen na dospělákovi, ale samozřejmě je to hodně o schopnosti ty oblasti vidět, případně se je společně učit a u toho zjišťovat, zda mě baví. Vlastně to tvoří 90% celého našeho rodinného podnikání.

  • Děcka strašně slyší na sociální / eko témata a dobročinnost. Taky je ale baví vysnívat si, kolik tím vyděláme peněz a co s nima pak uděláme:-) Tady si rozvíjím i já svou linku:-) 

  • Jo a přijde mi fajn nevymýšlet nějaké zbytečnosti, nekvalitnosti, nehezkosti. To jsem tam potřebovala dostat já. Definovat si, co je kvalita a designová zdařilost bylo tématem mnoha a mnoha hovorů.

  • Osvobozující je neupínat se jen na vlastní síly, i když u nás to začíná. Součástí podnikatelského myšlení je i schopnost najít profíky. Hned na začátku jsme hodně mapovali, s kým se to kámošíme - a našli jsme malířku, webaře, grafika, eshopaře, profíka na reklamu a sociální sítě, tiskaře, strojaře, architektku… Jen investor nám tam zatím chybí;-)

  • Super na tom tvoření je právě potkávání a poznávání nových lidí. Tohle jsem měla už u nápadu v hlavě já - nechtěla jsem to šušnit s dětma jen doma, ale opravdu pochopit jednotlivý povolání, přístupy různých lidí k různým problémům.

  • Na začátku má člověk samozřejmě zamlžené vidění, ale jak se projekt vyvíjí, tak si čím dál víc uvědomuju, že je super, že je náš projekt dlouhodobý. Ideálně se jím budeme bavit několik let a kdybych chtěla být metodická, tak ho krásně říznu i na různé fáze a popíšu. Ale nebojte - to zatím nehrozí, páč jsme teda pořád ve fázi přípravné a některý následný asi ani zatím nevidíme:-)

  • Každý nápad ve finále něco stojí - když pomineme čas nás všech, tak určitě budeme potřebovat nějaký materiál, možná placenou aplikaci, prostor, šicí stroj... Dost se toho dá sehnat za levno, ale je dobrý si asi dát limit a určit možnosti. Já k tomu přistupovala jako ke kroužkům. Ročně nás kroužky stojí kolem 20 tisíc, tak jsem si to dala jako absolutní strop a zatím jsme po roce na zhruba šesti tisících - je v tom práce našich kamarádů - architektka, výtvarnice, grafička, webmaster (všem tímto děkuji za výrazně zvýhodněné ceny). Pak nás něco málo stála kartonáž, pro kterou jsem osobně jezdila, benzín při výjezdech za matrošem a kamarády (často jsme to spojili s výletem), nějaké role netkané textilie. Hlavní položku tvořila výroba pěti prototypů - každý tak za 800 Kč. Větší náklady na nás ovšem čekají - o tom si chystám další článek na téma rozpočet. Moc se na něj netěším, protože tam samozřejmě číhají značné překážky. Pořád ale věříme, že nejsou nepřekonatelné.

Při hledání nápadu, projektu a obecně k úvodu do prototýpkování se můžou hodit i následující kreativní techniky. Vlastně jsme si v průběhu našeho tvoření zkusili v nějaké modifikaci všechny:

CSI Lab (Creative Skills for Innovation Laboratory) je trochu náročná na čas a hodí se spíš pro větší skupinky, ale kloboukový přístup používáme vlastně skoro u každé křižovatky. Tady je ukázka praktického použití.

Spagetti / Marshmallow Challenge - jednoduchá a fakt zábavná technika, jak rozproudit kreativitu i probudit týmového ducha. Stačí jen 20 špaget, kousek provázku, pásky a jeden marshmallow. Úkol je jednoduchý - během 18 minut postavit co nejvyšší stavbu s tím, že mashmallow má být nahoře:-) Nekoukejte se na výsledky jiných dřív než věž postavíte:-) Možná vám pomůže TEDx Toma Wujece.

5 whys - znáte takovýto “proč” období u dětí? Celkem náročný co? 😉 Další příklad toho, že v dospělosti objevujem kolo. Děcka tohle umí líp. Technika, která odhalí skutečný problém - stavět nápad nad ním bude radost!

Human Centered Design - pokud něco děláte, pak to bude pro lidi (nebo aspoň živé tvory). Umět si tento fakt držet v hlavě od nápadu až po realizaci může ušetřit spoustu frustrace. Doporučuji kouknout aspoň na krátký kurzík zdarma na Seduu.

Design Thinking - naprosto skvělý koncept, který ovšem děti učit nemusíte. Jako dospělákovi ale doporučuji osvěžit si, jak nápady proměnit v prototyp; jak si funkce výrobku ověřovat na lidech; jak od nápadu umět utéct, když nefunguje... Takový český úvodík zde, ale dají se dohledat kvanta lepších článků v angličtině.  

Libdesign - všechny možné kreativní metody moc hezky zpracované brněnským KISKem zde. Mám i fyzické kartičky a semtam si je ráda projdu a zkusím něco nového na děcka, na sebe, ale i na kolegy nebo klienty v práci:-)

Ještě co nám osobně posloužilo při úvodním průzkumu na téma vánoční stromky a kde jsme načerpali tuny inspirace:

  • Pintrest
  • Bored Panda
  • Fler a jeho americká verze Etsy
  • Google a Youtube asi zmiňovat nemusím
Sdílejte tento článek
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn

Diskuze