Boříme mýty o podnikavosti

Podnikavost není o zakládání firem ani o hromadách peněz, přesto kolem ní v českém školství panuje řada mýtů. Pojďme si posvítit na ty nejčastější z nich a ukázat si, že „podniknout“ něco v hodině je jednodušší, než se zdá.

1. Podnikavost patří jen do ekonomiky a byznysu.
Podnikavost je kompetence k akci. Je to schopnost vidět příležitost (jakkoliv malá se může zdát – např. vylepšit třídění odpadu ve škole) a realizovat kroky vedoucí k jejímu řešení. Doslova něco PODNIKNOUT. Je to schopnost reagovat na překážky, hledat možnosti a nenechat se odradit neúspěchem.

2. Je to další předmět navíc, který musím učit.
Podnikavost není „co“ učíte, ale „jak“ to učíte. Je to způsob výuky, kdy místo abyste látku frontálně přednesli, necháte žáky, aby ji použili k vyřešení nějakého konkrétního problému. Neukrajuje to čas z hodin, ale naopak naplňuje to jejich obsah aktivněji.

3. Podnikavost v hodině rovná se chaos.
Nebojte se, že by se vaše hodina změnila v naprostý zmatek. Je to totiž právě naopak. Dobře nastavený projekt má jasně daná pravidla, termíny a každý nese svůj díl zodpovědnosti. Pokud ještě s projektovou výukou nemáte zkušenosti, může být první pokus trochu nejistý, ale nebojte se chybovat. Po skončení projektu si s žáky shrňte, co se povedlo a co se nepovedlo a jak to příště udělat lépe. Když si děti vyzkouší, že mohou pracovat na něčem, co jim dává smysl, jsou často mnohem disciplinovanější, než když se nudí při frontální výuce.

4. Podnikavý může být jen ten, kdo má na to talent.
Talent zdaleka není to hlavní. Může být tou první jiskrou, která zažehne nadšení a chuť něco udělat (=podniknout), ale kreativita a iniciativa jsou svaly. Často držíme žáky pevně za ruku, abychom je uchránili před chybou – tím jim ale ten sval oslabujeme. Podnikavé vzdělávání spočívá v odvaze vytvořit bezpečné prostředí, kde si děti mohou osahat reálný svět a najít v něm svoje místo. A čím více zkouší, experimentují a chybují, tím více tento sval posilují.
 
5. Hodnotit podnikavost je nemožné./Jak to mám oznámkovat?
Představte si, že žáci dostanou za úkol opravit lavičku na školním dvoře. Na konci lavička sice nestojí, protože jim chyběl správný materiál, ale děti se během práce naučily vyjednávat, vyřešily tři krizové hádky v týmu a zjistily, jak naplánovat rozpočet. Dali byste jim za to pětku?
V podnikavém vzdělávání nehodnotíme výsledek, ale samotnou cestu a posun žáka. A tato kritéria si lze jasně definovat předem (např. spolupráce, práce s chybou, iniciativa, přínos do projektu, plánování a v případě např. cenové kalkulace můžete zařadit i správnost výpočtů, neměli by však mít větší váhu než ostatní kritéria).
 

6. Učitel musí být expert na podnikavost a mít na všechno odpověď.
Nebojte, je to přesně naopak. V podnikavém vzdělávání se z role učitele přesouváte do role průvodce. Vaším hlavním úkolem už není předat hotová fakta, ale klást správné otázky a vytvářet prostor pro objevování. Tím, že žákům otevřeně ukážete, že i vy můžete něco nevědět, jim dáváte ten nejlepší příklad: chybovat je lidské a učit se nové věci je celoživotní dobrodružství.
Můžete si klidně vyzkoušet i bezpečné prohození rolí – nechte děti, ať si samy vyhledají informace k tématu, které je baví, a v další hodině se staňte jejich žákem vy. Uvidíte, s jakým nadšením vás začnou vzdělávat.

7. Potřebujeme na to peníze a granty.
Tohle je na podnikavosti úplně nejlepší – podnikavé projekty vznikají většinou „z ničeho nebo co dům dal“. Jsou právě o využití toho, co už máme po ruce, o recyklaci a upcyklaci, spolupráci s místní knihovnou nebo o změně uspořádání lavic. Podnikavost je o hledání cest, i když na to nemáte rozpočet (a věřte, že děti tohle umí moc krásně).
Previous Post

Když lavice nestačí, změna prostředí nastartuje kreativitu

Scroll to top