Projekt si kreslíme na plátno

Máte nápad na produkt nebo službu? Něco jste si k tématu našli a vypadá to, že by stálo za to se do toho pustit? Supr – určitě máte radost a děti ještě větší. Užijte si ji…

…ale pak se vraťte na zem – je třeba ujasnit si základní parametry projektu. 

Této fáze se bojíme všichni.

  • podvědomě tušíme, že to nebude zas tak jednoduché
  • nechce se nám rozpitvávat podrobnosti, protože
    • na to nemáme čas
    • nevíme, jak je zaznamenat a do jakých detailů jít
    • máme strach, že kápneme na něco, co jen tak nepřeskočíme
  • myslíme si, že vytvořit projektový plán umí jen business machři
  • a taky že tohle přece nemůžou zvládnout děti (nebo my?)

Podle mého pozorování je tohle přesně ta fáze, kdy nejčastěji bereme zpátečku, ačkoliv bychom si hrozně přáli s projektem pohnout vpřed.

Poradí si děti s Lean Canvas? A my?

A přitom stačí vypustit z hlavy představu, že business plán čítá 50 stran, je potřeba ho sepsat co nejpodrobněji a že se ho budeme držet po celou dobu. Na začátku projektu musíme mít komplexní přehled a vyčmuchat problémová místa – to je vše. A půjdeme na to stejně, jako kdejaký hipsterský inovátor na světě – vezmeme si na pomoc jednostránkový Lean Canvas a i s dětmi budeme mít za půl hodinky jasno.

Lean Canvas slouží k rychlému zmapování základních parametrů projektu. Pomáhá nám udělat si komplexní obrázek o projektu a případně odhalit rizika, kterým se pak budeme věnovat podrobněji. A buď se s nimi vypořádáme nebo ne, ale vědět bychom o nich měli;-) 

O tom, jak se jako dospělák projít po Lean Canvasu se dozvíte v tomto online kurzu  je skvěle připravený. Mně kdysi zabral sakumprdum dvě hodiny (a to jsem to brala hodně poctivě). Je zdarma a jeho součástí jsou i šablony ke stažení v několika formátech. Bez téhle přípravy bych se asi do práce s dětmi nepouštěla.

Krása Lean Canvasu je právě v jednoduchosti použití. Stačí v mozku aktivovat centrum selského rozumu a trochu umlčet rejpálka, který bude chtít prodiskutovat každý detail na molekulární úroveň.

Předtím než jsem Lean Canvas zkoušela s dětmi, jsem si jich pár dělala pro potřeby vlastních projektů. Použila jsem je v týmu i samostatně, ale můžu vám upřímně říct, že ten nejsnazší byl právě ten, který jsem vyplňovala s dětmi. Příprava mi zabrala asi 10 minut, 20 minut trvalo vyplnění jednotlivých polí a následně jsem za 10 minut přepsala vše potřebné do pdf šablony. That´s it!

Jak jsem na to šla? V prvé řadě jsem vycházela ze známého faktu, že se lidi bojí tabulek:-)  Já to tak teda nemám – naopak tabulky miluju, ale tak nějak jsem vypozorovala, že existuje skupina lidí (odhaduju 95%), kterým ukážete tabulku a oni se orosí až na zadku.

No a Lean Canvas je tabulka. Sice z podstaty jednoduchá a pro mě dokonale přehledná, ale prostě jsem dopředu předpokládala negativní reakci a vybavila se sadou jednoduchých otázek, kterými se dobereme k vyplnění jednotlivých polí.

Další důvody, proč tabulku na děti nevytahovat jsou samotný cizí název metody a jednotlivých políček a pak taky to první (a hlavní) z nich – nese název “Problém”:-) Sami se tím ale nenechte odradit. Po online kurzíku vám bude vše jasné.

Malujeme na plátno

Jsem docela ukecaná, takže jsem si dopředu stanovila limit 20 minut, abych děcka nějak neotrávila (a že to obecně není jednoduchý úkol). Taky jsem se ujistila, že jsme všichni vyčůraní, napití a že nemáme hlad. Největší problém by to byl asi v mým případě – netrpělivost je mým velkým nepřítelem a není třeba ji jakkoliv přiživovat:-).

Kdo by se děsil přípravy, tak myslím, že na děti moc nefunguje nějaké velké chystání a vyhrazené prostory. Já si je ulovila jedno klidnější nedělní ráno v kuchyni vybavená jen papírem s pár otázkami a tužkou.

Vezmu to podle pořadí, ve kterém jsem otázky pokládala. Ještě malé upozornění – “produkt” a “projekt” jsou slova, kterým děti nebudou rozumět. Je třeba používat co nejkonkrétnější výrazy a příklady.

  • Co bude napsaného v názvu na eshopu?
  • Dokážeme to říct jednodušeji?
  • Nezapomněli jsme na něco?

Potřebujeme se dostat k vyplnění části Projekt. Název projektu by měl obsahovat maximálně 5 slov a měl by projekt jasně vystihovat. S dětmi to bylo překvapivě jednoduché.

Řekla jsem jim, aby si představili eshop (třeba Alzu) a podle čeho by produkt vyhledaly. Jaký by měl název? Měla jsem připravené ukázky názvů produktů z eshopů, ale ani jsem je nepotřebovala. 

  • Proč se tomu vlastně věnujeme?
  • Proč by si to lidi měli koupit?
  • A proč si raději nekoupí něco jiného?

Vyplňujeme zároveň rovnou dvě pole – Problém a Unikátní nabídka hodnoty. Asi 5 minut si povídáme o tom, jak k nám ten nápad přišel a proč nám připadá důležitý? Proč by někdo mohl zvolit právě náš produkt místo jiného. Do pole Problém sázím tz základní důvody a do Unikátní nabídky naše odlišení od konkurence. Sranda je, že během těch pěti minut vyplňujeme i pole Existující alternativy, protože na to naprosto přirozeně přijde řeč.

U této otázky se dostáváme i k nepříjemným reakcím. Anička třeba říká, že by si vždycky raději koupila alternativu, protože voní. A máme jasné riziko a taky něco, co musíme ověřit.

  • Kdo by si teda produkt mohl koupit?
  • O co se zajímají?
  • Bude to spíš pro děti nebo pro dospělé?
  • Kde si to zákazníci koupí?

Opět jsem chtěla spláchnout dvě pole jednou otázkou – konkrétně Zákazníci a První vlaštovky. Sranda byla, že děti naprosto přirozeně začaly konkrétními lidmi (teta Zuzka, babička), pak jsme to vzali spíš cestou “kde” (lidi na vánočním trhu, v Ikei, na eshopu, přes Instagram) a já jsem děti nebrzdila, protože se mi začalo přirozeně plnit pole Cesty k zákazníkům. Od konkrétního k obecnější charakteristice možných zákazníků jsem to musela odpíchnout já pár doplňujícími otázkami. Potřebovala jsem děti upozornit na fakt, že důležité je v našem případě, že naši zákazníci se zřejmě zajímají o ekologii, mají děti a asi i málo času.

Čekala jsem u této otázky spoustu rizik, ale kupodivu přišlo uklidnění, protože se zdá, že všechny cesty k zákazníkům jsou průchodné. Ne že by to bylo jednoduché, ale zásadnější překážky před námi podle všeho nestojí.

  • Jaký musí produkt být, aby si ho někdo koupil?
  • Proč by si nekoupili raději klasiku nebo jinou alternativu?

Od zákazníků se musíme vrátit zpět k produktu. Zodpovědět si otázku, jaký musí produkt bezpodmínečně být, aby si ho koupila ta která skupina zákazníků a pozor!, aby s ním byla spokojená.

A jsme u Řešení, doplňujeme i Unikátní hodnotu nabídky, Problém a jako bonus nám padá do klína Neférová výhoda, když Kuba zahlásí, že se někomu bude líbit, že “jsme to vymyslely my” (myšleno naše rodina včetně dětí). Roztřídění je pak na mně a není to žádná věda.

Tato otázka byla vlastně plná odhalených rizik. Každý bod, který jsem zapsala do Řešení, byl klíčovým parametrem produktu a zároveň rizikem. Jinými slovy, pokud se s ním nepopasujeme dobře, tak zřejmě produkt fungovat nebude. Zcela konkrétně (snadné skládání, magický design, rozumná cena, opakované použití, ekologická výroba…). Bez těchto parametrů to prostě nepůjde a nesmíme na ně zapomenout v žádné fázi přípravy projektu.

  • Jak zjistíme, že nám to jde?
  • ..že se produkt prodává a líbí?

Indikátory jsou fakt snadné. Děcka jedou na sociálních sítích, takže hned padají odpovědi jako počet lajků, sdílení, počet nákupů…

Tady jsem docela zasáhla já a připomněla jedno fakt důležité hledisko podstatné pro budování fandovské základny, a to jsou ukázky použití produktu. U našeho produktu moc nehrozí, že by si ho koupil někdo opakovaně, ale osobní doporučení bude zásadní a fandové budou naše mega příležitost. Děti to opět naprosto přirozeně pochopí – vzpomenou si na to, jak amanití fandové posílají fotky plyšounů ze světa a nemusím brousit ani ve svém albu realizací z dob, kdy jsem měla eshop s dekoracemi na zeď.

  • Kolik nás to bude stát?
  • Kolik bude stát produkt?

Spodní část Lean Canvasu je věnovaná financím. Generovali jsme náklady na výrobu. Děcka si všímala jen fyzických věcí (fixy, karton). Musela jsem jim připomenout, že něco stojí i pronájem webu, doména, grafik, doprava a pozor – dotkli jsme se zajímavé věci. Že nějakou hodnotu má naše práce a že to musíme brát v potaz. Víc jsme to v této fázi nerozebírali, ale chci o tom hodně mluvit, protože myslím, že pochopení marží, rozvoje apod. je něco, na co nemají zmáknuté mnozí dlouholetí podnikatelé a dá se to přirozeně ukázat v průběhu realizace projektu.

A máme tu Strukturu nákladů. Nezabýváme se nějakým konkrétním vyčíslením – to chce opravdu víc času. Teď se ještě musíme propracovat k předpokládanému Cenovému modelu. V tomto máme jasno hned – nesmí to být výrazně dražší než alternativy (a máme další limit –  riziko). Já si pro sebe dodávám, že čím lepší design, tím vyšší cena, ale teď se odpichujeme jen od cen alternativ.

  • A teď mi to prodejte:-)

Zbylo nám jedno nevyplněné políčko a to je Srozumitelný opis. Otázku jsem sice měla připravenou, ale nepoužila jsem ji. Pole jsme splácali z odpadního materiálu (popis, unikátní hodnota nabídky a neférová výhoda) během minuty. Pole je vlastně základ pro budoucí slogan.

Hotovo! A ani to nebolelo

Dala jsem dětem svačinu a během deseti minut jsem přepsala svoje poznámky. Doplnila jsem ještě jednu dvě věci, které mě napadly dodatečně. No nebylo to dokonalý, ale pro naše účely to bohatě stačilo. Poprvé jsme uviděli náš projekt nějak komplexně.

Pokud začnete Lean Canvas používat, tak na každý záměr (tedy i ten pozměněný) si udělejte nový. Těch pár minut za to stojí. K úpravám projektu dochází naprosto běžně. Verzujte si Canvas a opakujte ho. Projděte si zpětně původní východiska projektu. Ukažte vyplněný Canvas někomu nezasvěcenému, zda mu rozumí. Budeme se tématu ověření nápadu věnovat podrobněji, ale názory sbírejte průběžně. Zpětné vazby se nebojte a taky o ní přemýšlejte.

My máme v šuplíku zatím 7 verzí a radost, že to podstatné zůstává. Konkretizujeme si otázky finanční, unikátní nabídku hodnoty a neférovou výhodu – řekla bych, že ta poslední verze už je jakžtakž profi. Některé jsem dělala sama, některé doplňovala s rodinou. Pokaždé ale bez tabulky – jen tak jsme si povídali nebo si něco zapsali. Jestli se bojíte nedokonalosti, tak vás uklidním jednou z prvních našich verzí. 

Pomocí šesti jednoduchých otázek, za čas menší než vyučovací hodina máme celkem dobrý přehled o všech podstatných součástech projektu a jeho rizicích. Nepotřebovali jsme na to nákladné školení a jediné, co nás čeká je vypořádat se s riziky a nerezignovat na žádný s těch klíčových parametrů. Ačkoliv se mi nepodařilo vytisknutou verzi protlačit ani na lednici, dobře jsme si uvědomila, že naše děcka umí něco docela dobře použitelného do života. Ve které škole se Lean Canvas učí? A v kolika letech by se k tomu dostaly?

Jo a podstatná věc – nám se to nestalo, ale vás to možná potká. Narazíte na něco nepřekonatelného. Doporučuji si překážku (limit nebo chcete-li riziko) podrobněji prohnípat (probrat s dětmi, přáteli, rodinou) a buď se s ním zkusit ještě chvíli popasovat, projekt pozměnit nebo to prostě protentokrát zabalit. Snažit se produkt úplně ohnout nebo rezignovat na základní parametry prostě nebude fungovat. 

Nechte si zasílat novinky od Prototýpků.

Máme toho ještě spooooooooustu v šuplíku:-)

Previous Post

Jak vypěstovat nápad…

Next Post

Sdílím, sdílíš, sdílíme

Scroll to top