Ani tam ale souhlas neklesá někam k nule. Pořád jde o téměř osm z deseti učitelů.

Podnikavost tedy není vnímána jako téma pro jeden vybraný předmět. Otázkou spíš je, jak ji do různých předmětů přeložit.

Podnikavost není předmět. Je to způsob práce.

Když řekneme, že se podnikavost dá rozvíjet v každém předmětu, neznamená to, že v každé hodině musí vzniknout výrobek, podnikatelský plán nebo minifirma.

Upřímně: představa projektu v každé hodině matematiky by byla spíš rychlá cesta k hromadnému pedagogickému vyhoření.

Podnikavost je širší.

Objevuje se tam, kde děti dostávají prostor:

• rozhodnout se, jak budou postupovat,
• hledat více cest k řešení,
• přicházet s vlastními nápady,
• spolupracovat a rozdělit si odpovědnost,
• reagovat na překážky,
• upravit postup po chybě,
• vysvětlit, proč se rozhodly právě takto,
• a na konci reflektovat nejen výsledek, ale i proces.

Tohle nejsou nové předměty. Jsou to principy, které lze vložit do běžné výuky.

Rozdíl často nevytváří samotné téma hodiny, ale způsob, jakým s ním učitel pracuje.

Čeština: nejen správně napsat, ale mít co říct

V češtině může podnikavost vzniknout ve chvíli, kdy žáci netvoří text jen podle přesné šablony, ale přemýšlejí, komu je určený, čeho jím chtějí dosáhnout a jakou formu zvolí.

Mohou například:

• vytvořit kampaň pro změnu ve škole,
• napsat text pro konkrétní publikum,
• obhajovat vlastní názor,
• upravovat sdělení podle zpětné vazby,
• nebo hledat různé způsoby, jak jednu myšlenku předat.

Podnikavým prvkem není jen samotná tvorba textu. Je jím rozhodování, práce s účelem, reakce na publikum a schopnost nápad postupně vylepšit.

Místo otázky „Je to napsané správně?“ se můžeme ptát také:

„Splnilo to svůj účel?“
„Komu to pomůže?“
„Co bys změnil, kdybys měl oslovit jiné publikum?“

A najednou už nejde jen o sloh. Jde o práci s nápadem a jeho dopadem.

Matematika: výsledek je důležitý, cesta také

Matematika bývá často spojovaná s jedním správným výsledkem. Jenže i v ní může být velký prostor pro podnikavé myšlení.

Žáci mohou volit strategii, porovnávat různé postupy, plánovat práci s rozpočtem, hledat nejefektivnější řešení nebo vysvětlovat, proč jejich cesta funguje.

Dva žáci mohou dojít ke stejnému výsledku úplně jinak.

A právě tady může učitel rozvíjet něco, co se v klasicky pojaté úloze snadno ztratí: schopnost plánovat, argumentovat, reagovat na chybu a převzít odpovědnost za zvolený postup.

Podnikavost v matematice tedy neznamená přilepit ke každému příkladu ceník a nazvat ho podnikáním.

Znamená dát dětem víc prostoru přemýšlet nad tím, jak problém uchopí.

Dějepis: co bychom udělali na jejich místě?

V dějepise může podnikavost vyrůstat z problémových otázek, práce s různými perspektivami nebo rozhodování v historickém kontextu.

Žáci nemusí jen reprodukovat, co se stalo.

Mohou řešit:

• Jaké možnosti měli tehdejší aktéři?
• Jaké zdroje měli k dispozici?
• Jaká rizika neslo jejich rozhodnutí?
• Co mohli udělat jinak?
• Jaké řešení by navrhli oni a jak by ho obhájili?

Nejde o přepisování historie podle fantazie. Jde o hlubší porozumění tomu, že lidé jednají v určitých podmínkách, s omezenými informacemi a pod tlakem různých zájmů.

A to je velmi podnikavá situace: pracovat s nejistotou, rozhodnout se a nést důsledky své volby.

Přírodopis a přírodní vědy: od poznatku k problému

V přírodovědných předmětech se podnikavost může rozvíjet prostřednictvím badatelských úloh, práce s reálným problémem nebo návrhu řešení.

Žáci mohou například zkoumat, proč se v určité části školy nedaří rostlinám, jak snížit množství odpadu ve třídě nebo jak navrhnout prostředí vhodné pro konkrétní druh.

Nestačí přitom jen vymyslet „cool řešení“.

Potřebují pracovat s informacemi, ověřovat předpoklady, zohlednit omezení, upravovat návrh a vysvětlit, proč by mohl fungovat.

To je podnikavost pevně propojená s odborným obsahem. Nejde proti znalostem. Naopak je používá v situaci, která má smysl.

Tělocvik: týmová strategie je také podnikavost

Možná trochu překvapivě může být podnikavost dobře vidět i v tělocviku.

Tým musí plánovat strategii, rozdělit role, komunikovat, reagovat na změnu a po neúspěchu upravit postup. Jednotlivci pracují se svou motivací, vytrvalostí a odpovědností vůči skupině.

Učitel může po aktivitě položit několik jednoduchých otázek:

„Jak jsme se rozhodovali?“
„Kdo se do domluvy zapojil?“
„Co jsme změnili, když první strategie nefungovala?“
„Co bychom příště udělali jinak?“

V tu chvíli už tělocvik nerozvíjí jen pohybové schopnosti. Rozvíjí také spolupráci, iniciativu, sebereflexi a práci s překážkou.

V rozhovorech zaznělo i velmi přímé pojmenování: měkké dovednosti lze rozvíjet od tělocviku po matematiku. Podstatné není jen to, co se učí, ale jak je výuková situace vedená.

V každém předmětu ano. V každém stejně? Rozhodně ne.

Bylo by naivní tvrdit, že rozvoj podnikavosti bude ve všech předmětech stejně snadný.

Nebude.

Některé předměty přirozeně nabízejí více otevřených úloh, týmové práce nebo tvorby. Jiné jsou více svázané obsahem, časem, očekávaným výkonem nebo potřebou zvládnout určité postupy.

To ale neznamená, že do nich podnikavost nepatří. Znamená to, že v každém předmětu bude vypadat trochu jinak.

V jednom půjde o tvorbu vlastního návrhu.
V jiném o volbu strategie.
Jinde o argumentaci, spolupráci, práci s informacemi nebo reflexi chyby.

Problém vzniká ve chvíli, kdy se snažíme jednu konkrétní aktivitu přenést beze změny všude.

Podnikavost není univerzální pracovní list. Je to soubor principů, které si každý předmět musí přeložit do svého jazyka.

Nemusí to být velké. Musí to být vědomé.

Podnikavost ve škole nemusí začínat třítýdenním projektem, externím partnerem a závěrečnou konferencí s cateringem.

Někdy začíná otázkou, která nemá jen jednu správnou odpověď.

Někdy tím, že děti dostanou možnost zvolit si postup.

Někdy tím, že se po aktivitě nezeptáme jen:

„Máš to správně?“

Ale také:

„Jak ses k tomu dostal?“
„Proč sis vybral právě tuto cestu?“
„Co ti nefungovalo?“
„Co bys příště změnil?“
„Jakou hodnotu má tvoje řešení pro ostatní?“

To jsou malé posuny. Ale pokud se opakují, mění způsob, jakým děti o učení přemýšlejí.

Podnikavost nemusí být ve škole na návštěvě

Pokud podnikavost spojíme jen s projektovými dny, jarmarky a soutěžemi, zůstane mimořádnou událostí. Možná bude atraktivní. Možná si ji děti užijí. Ale po skončení se výuka vrátí do původních kolejí. Skutečný posun nastane ve chvíli, kdy se principy podnikavosti začnou objevovat i v běžných hodinách.

Ne dokonale.
Ne pořád.
Ne v každé vyučovací hodině jako ohňostroj inovací.

Ale dost často na to, aby děti pravidelně dostávaly prostor přemýšlet, rozhodovat se, spolupracovat, zkoušet a reflektovat.

Podnikavost tedy není další předmět, který potřebuje vlastní políčko v rozvrhu.

Je to způsob práce, který si každý předmět může přeložit po svém.

A možná právě proto má šanci ve škole opravdu zůstat.

V dalším článku série se podíváme na jednu z nejtěžších otázek: pokud podnikavost rozvíjíme, umíme ji také poznat a smysluplně hodnotit?

Autor: Zuzana Večeřová