Proč má smysl u dětí rozvíjet kreativitu?

Prototýpci vznikli před pár lety u nás doma ve chvíli, kdy jsem začala chytat paniku, že naše děti přestávají samy tvořit a čekají na zadání. Dobrá strategie v klasické škole, ale hodně blbá do života. Začalo se mi to propojovat s mými pracovními zkušenostmi – v té době jsem se naplno věnovala digitální transformaci menších firem a měla jsem možnost mluvit jak s manažery, tak se zaměstnanci. A znovu a znovu mě udivovalo, jak málo je většina z obou skupin proaktivních, flexibilních a především kreativních. 

Rozhodně to nebylo jen o technologiích a procesech. Postupem času jsem pochopila, že moje role není někoho lopotně učit nové aplikace nebo mu nastavit optimální procesy. Spíš jsem se stala takovým průvodcem při změně přístupu. Hodně povídání, prolamování se do zaběhaných (a často zcela nefunkčních) postupů, otevírání hlav, probouzení kreativního myšlení a pobízení k dělání chyb:-) 

Došlo mi, že ten problém nevzniká v dospělosti, ale že si to ti lidi nesou od dětství. Jako zásadní aspekt jsem začala vidět ztrátu aktivity a kreativity. Do té jsem se docela ponořila a jako houba jsem nacucávala moudra ze školení, z chytrých knížek a různých studií. No a moje studium mě dovedlo až k pojmu „podnikavost“ a všechno do sebe krásně zapadlo. Kdybych dnes měla jmenovat jen jednu jedinou věc, kterou bych chtěla vybavit svoje děti do života, tak řeknu právě podnikavost.

Hodí se od sebe pojmy kreativita a podnikavost odlišit (a teď doufám, že mě někdo nezačne kamenovat, protože teoretický profík pořád nejsem). 

Začnu podnikavostí, kterou chápu ho jako 

  • schopnost vidět příležitosti a problémy 
  • mít nápady, jak se dají problémy odstranit
  • disponovat kompetencemi, které mi umožní řešení realizovat

Podnikavost je celoživotní záležitost a podmínka spokojeného pracovního a osobního života. Souvisí s inteligencí, kreativitou, ale především s určitým nastavením v hlavě – asi bych to nazvala životní aktivitou, touhou uchopit a kontrolovat svůj život nebo možná sebedůvěrou. 

Zkrátka a dobře – podnikavý člověk věří, že něco může změnit, jde aktivně do toho a nebojí se zkoušet a zejména chybovat.

No a teď ta kreativita nebo hezky česky tvořivost. Obecně je chápana jako soubor kompetencí, díky kterým jste schopní tvůrčí činnosti, což jsou třeba umělecká, technická nebo vědecká díla. A zase jsou tam ty tři fáze – vidím příležitost nebo problém, mám neotřelý nápad, jak se s ním popasovat a jsem schopný dílo realizovat. 

Sumasumárum se ty dva pojmy dají docela dobře zaměnit, ale já mám přesto o dost raději pojem podnikavost, protože je tam pro mě jakýsi silnější prvek aktivity, inovace, odhlédnutí od výhradně uměleckých oborů a taky lehké šmrncnutí podnikáním (což je zase úplně jiný pojem, do kterého se teď pouštět nebudu), a to je pro nás důležitým prostředkem rozvíjení podnikavosti.

Logický problém podnikavosti je, že se hodně blbě měří, protože byste museli být schopní postihnout vztahy a metriky k ohromné spoustě dílčích schopností, dovedností a znalostí; k tomu zahrnout hledisko času, podmínek, situací, příležitostí, spolupracovníků a taky nějak hodnotit výsledek snažení. 

Naproti tomu kreativita se testuje zvesela. Je ale potřeba říct, že testování se týkají jen určitých aspektů kreativity jako je schopnost divergentního myšlení nebo řešení matematických či logických úkolů. A ačkoliv rozumím omezenosti takových šetření, některá mám zarytá hluboko pod kůži.

Už před více než 50 lety (konkrétně v roce 1968) bylo zjištěno, že malé děti jsou vesměs kreativní. George Land tehdy otestoval 1600 dětí ve věku od tří do pěti let stejným testem kreativity, jaký navrhl pro NASA, aby pomohl vybrat inovativní inženýry a vědce. A protože test fungoval velmi dobře i na dětech, zkoušel to na nich v rámci dlouhodobé studie opakovaně v jejich deseti a patnácti letech. Vzorek dospělé populace měl pak enormních více než čtvrt milionu respondentů.

Výsledky jsou ohromující a stojí za to se zamýšlet nad příčinami tak velkého poklesu kreativity – z 98% na 2%!

Sám Land to přičítá nevhodnému stylu učení ve školách, kdy mícháme rozvoj konvergentního a divergentního myšlení. Podle něj je klíčové, abychom dětskou mysl nechávali volně běžet a rozvíjeli nápady, které na děti v době volnoběhu přichází.

Kdo máte chuť, mrkněte na záznam přednášky George Landa na TedX

S výsledky studie pracuje i můj oblíbenec Ken Robinson. Kdo jste ještě neviděli nejsledovanější TedX všech dob, tak teď máte šanci. Přednáška se jmenuje Školy ničí kreativitu a po jejím shlédnutí se patrně zamyslíte nad smyslem a funkcí tradiční školy. 

Mimochodem článek píšu v době, kdy jsou naše 3 děti doma v době pandemie a já se snažím přeskládat svoje pracovní povinnosti tak, abych si vážně naplno užila jejich růst bez školy. Máme za sebou týden a já mám zatím pocit, že se mi s nima líp mluví, domlouvá, pracuje i plánuje. Aktivita je na nich a oni mají možnost projevit to, co je v nich nejlepší. Už jsem si nemyslela, že si je v jejich pubertálních letech tak užiju. No a taky se upřímně bojím, že za měsíc budu prosit, aby si je někdo vzal aspoň na pár hodin.

Na kreativitu číhám i v různých žebříčcích a potvrzuje se moje předpověď, že se stává velmi žádanou kompetencí na trhu práce. 

Už v roce 2015 vydalo World Economic Forum seznam deseti nedůležitějších dovedností pro uplatnění na trhu práce a odhadovalo do pěti let razantní proměnu žebříčku.

V uvedeném seznamu byla kreativita až na chvostě žebříčku a v roce 2020 se měla dostat na třetí příčku. V první trojce tak měla být spolu s komplexním řešením problémů a kritickým myšlením. 

Pátrání po potvrzení této předpovědi sice skončilo neúspěchem, ale po cestě jsem se začetla do několika dalších studií a šetření. Různých žebříčků jsou kvanta, ale obecně platí, že se v nich objevují zejména měkké dovednosti jako je flexibilita, schopnost spolupracovat, adaptabilita, schopnost řešit problémy a naše oblíbená kreativita. Ze znalostí jsou to pak moderní technologie, programování, umělá inteligence nebo blockchain.

Například v roce 2019 se uskutečnil na LinkedInu rozsáhlý průzkum mezi 300 americkými náboráři, na základě kterého byl sestaven tento žebříček:

Co si z toho bereme? No že nechat děti volně tvořit, vybavit je dovednostmi pro realizaci vlastních projektů a trénování práce v týmu na reálných projektech dává a bude dávat smysl. Konkrétní rady a doporučení jak na to, najdete v článku Jak podpořit kreativitu svých dětí.

Previous Post

Děti, technologie a prázdniny v době pandemie

Scroll to top