Prázdniny jako čas na nudu, prokrastinaci a náhodné tvoření

Prázdniny s sebou přináší jednu nádhernou věc – takové to bezčasí. Může se podařit u babičky na chalupě, na dovolené nebo na táboře. Každopádně bychom na něj neměli zapomínat a byť nás to jako rodiče nebo prarodiče nutí nabízet dětem nové a nové zážitky a “věnovat se jim”, děti potřebují zažít i nudu, pohodu a odpočinek od pevného rozvrhu.

Právě v takovém nastavení má totiž kreativita největší šanci.

Já jsem takové bezčasí zažívala právě u babičky. Na léto u ní jsem se těšila prostě nejvíc. A přitom se tam nedělo nic extra… a právě v tom to bylo!

Spaly jsme s babičkou v manželské posteli a já si vybavuji ta rána, kdy slunce svítilo přes záclony, prach poletoval vzduchem jako zlaté chmýří a já se jen tak válela v posteli. Moje babička byla už dávno v kuchyni a vařila a pekla, aby měla celý den čas se nám věnovat. A já? Já se zatím prostě válela v posteli.

Tehdy mi to přišlo děsně fajn a doteď to vnímám jako velmi důležitou součást mého vývoje. Od malička jsem uměla dávat myšlenkám (a daří se mi to dodnes hlavně po ránu) naprostou volnost, milovala jsem koukání tzv. do blba a nicnedělání. A u babičky o prázdninách se to smělo. Když jsem se ráno dosyta vyválela a vykoukala, čekal mě den plný her. Děda nám vyráběl korunky pro princezny a prince, babička vyskládala kuchyňské náčiní a všechny svoje poklady na stůl, abychom si mohli otevřít obchod a pak tam s dědou trpělivě klidně 4 hodiny chodili nakupovat za papírové peníze, které jsme s dědou předtím nakreslili. 


Podporovali mě v každé mojí hře a aktivitě, co jsem si vymyslela. Děda byl přísný, ale milující, babička byla pečující a nekonečně laskavá. Dali mi základ do života jako hrom, na kterém stavím dodnes. Asi je to trochu nefér vůči mým rodičům, protože ti mě taky velmi milují a dali mi šťastné dětství, ale doma prostě nebyla ta volná rána, kdy jsem mohla nečinně koukat do stropu a vymýšlet si hry a nebo dokonce nemyslet na nic. Muselo se prostě vstávat do školy a taky okno bylo od postele dál a neviděla jsem tam ten zlatavý prach…

Dopřejte svým dětem o prázdninách čas na nicnedělání a na koukání do stropu. Oddělejte z jejich dosahu mobil a počítač a dejte jim naopak k ruce blok a obyčejnou tužku. Ať si píšou, kreslí nebo klidně nedělají nic. Na vývoj dětské duše má nuda blahodárný vliv. Některé děti, které jsou zvyklé na neustálý přísun informací jak z reálného, tak z digitálního světa s tím budou mít ze začátku problém. S těmi začínejte nenápadně a pomalu a nicnedělání zařazujte jakoby náhodou po nějaké aktivitě. Když se budete povalovat s nimi, bude to fajn pro všechny. Den nemusí být nadupaný programem a měřitelnými výkony od rána do večera. Má se střídat hra i nuda a lelkování. 

Hrajte si s nimi, protože to buduje vzájemný vztah a důvěru. A děti a vnoučata vás budou milovat. Hrajte si s nimi na reálné věci (jako třeba na obchod nebo na banku) a buďte u toho trochu blázni a věřte, že si to všichni užijete. A nebojte se. Jste nejlepší rodiče nebo prarodiče co vaše děti a vnoučata mají. A taky se nebojte, že se ztrapníte, protože vám u desátého nákupu dojde fantazie, co si koupit  nebo že nenakreslíte bankovky přesně podle vzoru. No a co. Nejste ve škole, nikdo vás nebude známkovat. Uvolněte se a běžte na to. Prázdniny jsou krásný čas, tak ho s dětmi hezky prolelkujte. 

Krásný společný čas vám přeje Katka z Prototýpků. 

Previous Post

Proč má smysl u dětí rozvíjet kreativitu?

Next Post

Prospívá nuda kreativitě?

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Scroll to top