Veliký téma dnešních rodičů je přístup dětí k digitálním technologiím. Trápí je, že děcka nechodí ven, že na počítači jenom hrajou, furt koukají do mobilu, bojí se vlivu sociálních sítí, neví, co tam ty děti vlastně dělají…

A protože my prototýpci při tvoření technologie vydatně (ale snad smysluplně) používáme a popravdě máme dost neuvěřitelný výsledky, dovolím si podělit se o pár zkušeností.

Zkrátka a dobře, když se přede mnou začne někdo pohoršovat, jak jeho dítko používá technologie, nabídnu mu na oplátku pár pichlavých dotazů.

? Ukazujete dětem, co smysluplného na počítači a mobilu děláte?

A umíte sami regulovat čas v digitálním prostoru? Protože co já vím od dětí, tak oni vás většinou vidí, když si taky píšete s kámošema, hrajete stupidní hru nebo se rozčilujete nad zprávama;-) Ukažte jim účetní program, emaily, reálné dokumenty, prezentace, grafy, jak programujete, propojujete, nastavujete. Děti potřebují pochopit celou škálu možností, které technologie nabízí.

? Rozumíte tomu, co dítě na počítači dělá?

Víte, s jakými aplikacemi přichází do styku, co ho láká, co neumí a co by umět chtělo? Moje zkušenost je, že rodiče často vůbec neovládají (a mnohdy se o to ani nesnaží) základní programy a aplikace, které ale děti používají samy, s kamarády nebo ve škole. A jsou to často celkem tvořivé věci – žádné tupé střílečky.

Popravdě se mi zdá, že děti primárně sahají po kreativních nástrojích, ale semtam se hlavně ty mladší zadrhnou při založení účtu nebo nějaké drobnosti, kterou s pomocí rodiče mohou snadno přeskočit. No a nakonec ani když skončí u digihraní, tak to vždycky není špatně (viz. Minecraft, výukové nebo kooperativní hry).

? Umožňujete dětem, aby se potkávaly s kámošema třeba u vás doma, aby si zahrály?

Třeba i bez technologií? A poslouchali jste někdy, jak si povídají třeba u multiplayer hry? Popravdě u toho vznikají srandy, koalice, podpory jako u her z našeho dětství.

Mimochodem – vyprdněte se na nostalgii a vzpomínání na vaše foglarovské party. Já třeba venku před barákem dostala x-krát na budku, žádný sympatický party jsem v okolí neměla, v jedenácti jsem koukala na příběhy z Kačerova a ve třinácti plynule naskočila na Beverly 902 10. To bych zpětně taky neoznačila za smyslupné využití času.

Třeba tohle video může působit šíleně, ale o pozadí nevíte nic. Kluci jsou po hodinové procházce se psem v lese, 2 hodiny řádili v bazénu, pomohli mi uklidit, naobědvali se a teď mají polední klid. Krásně se domlouvají a v Minecraftu staví společnou vesnici. Nic špatnýho na tom nevidím, protože za hodinku už budou hrát ping pong, sbírat rajčata nebo běhat po lese.

? A vůbec – neházíte náhodou všechny počítačové hry do jednoho pytle?

Víte, jaký je rozdíl mezi Overwatch, Fortnite a Minecraftem? Co je to survival mode a jakým způsobem nastavit kooperaci? Potkali jste se s lidma, kteří umí díky hrám dokonale anglicky a postupně se přes ně dostali k programování? A znáte nezávislé a graficky úžasné hry jako jsou tyto? Zkuste si někdy Minecraft zahrát a ideálně se mrkněte i do téhle příručky pro rodiče.

? A jestli vám vadí hry, máte vlastně na počítači, který je dětem přístupný cokoliv kreativního?

Grafický program, účet s různými aplikacemi na tvorbu dokumentů, prezentací apod? Ne? No tak je čas je nainstalovat, zprovoznit, založit účty a pamatovat si hesla. Spousta toho je zdarma, a tak vás to bude pravděpodobně stát míň ve zlaťácích než v času – musíte to s tím dítkem projít než se to naučí používat (a taky se to sami naučit;-)).

Prozkoumejte společně nástroje na vytváření prezentací, komiksů, grafiky nebo programování ve Scratchi. A nebo běžte ještě dál – třeba k 3D tisku nebo mixování muziky.

Jako dobrý základ mi připadají Google nástroje jako jsou sdílené dokumenty, fotky nebo prezentace. Přidat se k tomu dá hodně snadno třeba Canva, Prezi nebo nějaké udělátko na vytváření komiksů.

? Jak rozumí počítačům dítě a orientuje se v nabídce aplikací?

Dokážete zhodnotit, jak na tom je a kde má kritické mezery? Kam si chodí pro pomoc? Jste schopní jim něco vysvětlit, nainstalovat, pomoct se zorientovat? Ví něco o bezpečnosti, hardwaru, programovacích jazycích, databázích, sítích a operačních systémech? Umí si něco samo nainstalovat a propojit nebo je jen pasivním uživatelem? Dost pomůže, když se společně začnete dívat dovnitř a pokusíte se dohledat informace. Není to pro děti zrovna přehledné a vy jim můžete pomoct se zorientovat. Učte se to s dětma – aspoň pochopí, že je třeba být aktivní.

? Co vlastně reálně víte o bezpečnosti na internetu?

Umíte odhalit fake news? Nebo víte něco o vlivu technologií na vývoj mozku? Negativa skutečně existují a rizikové chování může mít vážné následky. Umíte ale dítěti poradit, jak zabezpečit účet, jak zacházet s hesly, co dělat, když se něco pokazí a jak dodržet digidetox? Nebo jen prostě limitujete a omezujete?

Přesná pravidla na všechno, kontrola a limitování je cesta, kterou jsem ještě nikdy neviděla dlouhodobě fungovat. Ano – základní pravidla nastavit jde, ale všude tam, kde budete něco měřit na minuty dřív nebo později selžete. A tak radím spíš se poslouchat a ladit to jako hodinový strojek na denní bázi.

Tutti se ale musíte maličko vzdělat – základ jsou třeba tato videa od E-bezpečí, Kovyho mediální ring nebo si přečtete Dítě na vlastní pohon – jsou tam hezké pasáže o technologiích (a obecně je to asi jediná knížka, kterou bych rodičům dala povinně).

? Dokážete zhodnotit, co děti zvládnou ve kterém věku?

Protože já vidím, že to většina rodičů absolutně neodhadne. Třeba prvňáci v našich kroužcích se umí přihlásit do svého účtu, vyhledat přes hlasové zadávání informace, zpracovat komiks, infografiku, prezentaci, napsat pohádku a třeba i přečíst graf. A třeba třeťáci nebo čtvrťáci už pokukují po programování, natáčí videa, umí nastavit eshop, spravovat Instagram a mnozí už umí fakt zajímavé věci, o kterých patrně nemáte ani ponětí. Věřte, že ve škole se to učí blbě – moc dětí na málo pedagogů a navíc všichni stejně. Doma se to prostě dělá nejlíp (a to byť byste se to měli učit podle tutoriálů spolu s děckem).

? Zkusili jste navázat používání technologií na nějaký fyzický reálný projekt?

Skvěle funguje, když děti tvoří rukama a technologie použijí jako doplněk – podporu pro svůj projekt. Například na to, aby dohledaly informace, spočítaly materiál nebo vytvořily plakátek. Běžně se pak vrací k fyzickému tvoření.

Například náš Oskar v devíti letech dokáže upravit fotky a nastavit e-shop pro prodej triček (na jejichž vývoji se předtím podílel).

? Jestli vám vadí, že dítko sedí doma u počítače, co dalšího má v dosahu?

Má doma kvalitní výtvarný materiál nebo si myslíte, že si vystačí s pouzdrem do školy? Může si něco uvařit, zasadit, vyrobit, jít samo ven nebo za kamarádem? Nejsou vaše děcka náhodou uhnaný a unavený z toho kolotoče škola, kroužky, domácnost? Není jejich zasednutí k počítači jen snaha vypnout hlavu tak jako to děláte vy třeba u Ordinace?

Zkuste jim dát materiál, nechat udělat binec a nechte jim aspoň nějaké odpoledne volné – tvoření chce čas a klid!

? Nemáte za sebou čistě náhodou pár let, kdy jste dítě uklízeli k mobilu, televizi nebo počítači, když jste museli pracovat nebo si chtěli odpočinout?

Proč vám to dřív vyhovovalo a teď vám to vadí? Není to náhodou jen o kontrole? Tu ale dítě potřebuje stejně jako vy. A ještě jednou odkaz na skvělou knížku Dítě na vlastní pohon, která je vlastně celá o tom, jak moc děti potřebují získat kontrolu nad vlastním životem. A technologie jsou jeho součástí!

? Bavíte se doma o technologiích a o pocitech při jejich používání i jinak než negativně?

Sdílíte i svoje selhání nebo neuměřenost, se kterou sami bojujete? Nebo snad toužíte, aby kdykoliv dítě vezme mobil do ruky, cítilo vinu a nejistotu? Nabízíte pomocnou ruku nebo návrh řešení? Semtam neškodí místo nadávání sednout si k děcku, snažit se pochopit, co mu to dává a zeptat se ho, jestli ho třeba nebolí oči nebo záda. Věřte nebo ne, ale znám spoustu dětí, které samy velmi dobře odhalí svoji počínající závislost. Někdy potřebují pomoct, pochopit sebe samého a společně najít řešení.

Znáte workshopy od Digiděti nebo Replug.me? Protože jestli vás nebaví číst kvanta článků o technologiích a dětech, tak tady dostanete koncentrát a ještě ke všemu zážitkově.

Netvrdím, že rodič nemá být bdělý, ale technologie bych samy o sobě nedémonizovala. Znám dospělé, kteří díky počítači umí skvěle anglicky, pracovat v týmu, tvořit hudbu, stříhat videa, animovat nebo programovat. Mnozí začali hodně brzy a dnes se tím živí. Museli se naučit kontrole a neznám nikoho, kdo dopadl jako tento nešťastný chlapec, který prohrál svoje dětství. Naopak – čím víc technologií v práci, tím víc inklinují k přírodě a relaxaci. Mnoho z nich jsou aktivní kutilové. Je zřejmé, že vznik závislosti není podmíněný jen expozicí technologiemi, ale i spoustou dalších faktorů. Mrkněte se třeba na tento TEDx – možná vám to trochu posune úhel pohledu.

Taky doma řešíme, jak s technologiema naložíme a jestli jich není moc. Nicméně prosté zakazování a kontrola nepomůže – děti si musí samy nastavit hranice a mít kontrolu nad svým životem v digisvětě (mimochodem pro ně to není paralelní vesmír jako pro nás, ale přirozená realita). Je potřeba děckám nechat čas na potkávání se s kamarádama, na výpravy s turisťákem, jít s nima na kolo nebo něco tvořit. O tom, jak podpořit kreativitu svého dítěte je zase tenhle moudrý článek🙂

Závěrem ještě dodám, že někdy u rodičů nefunguje základní tolerance úplně normálního stavu, kdy něčemu zajímavýmu na pár měsíců propadnete a potom to zas vyměníte za něco dalšího. Dětem se to děje a já už jsem viděla počítačem nabažené děti – fakt to existuje:-)