Podnikavost se v českém vzdělávání dostává čím dál víc do popředí. Objevuje se v debatách o proměně školy, v souvislosti s revizí RVP i v otázkách, jak děti připravovat na svět, který se rychle mění. Jenže spolu s tím přichází i úplně praktická otázka: jak podnikavost vnímají samotní učitelé jako součást každodenní reality, ve které se řeší učivo, čas, děti, rodiče, přijímačky, projekty, známky i běžný školní provoz?

Právě z této otázky vychází série článků Podnikavost očima učitelů. 

Navazuje na výzkum, který jsem realizovala v rámci své bakalářské práce zaměřené na podnikavost ve vzdělávání na základních školách. Téma pro mě není jen akademické. Jako metodička a lektorka Prototýpků se podnikavostí dlouhodobě zabývám v praxi při práci s dětmi, učiteli i školami. Zajímalo mě proto nejen to, jak podnikavost popisují vzdělávací dokumenty, ale hlavně to, jak jí rozumějí učitelé, kteří ji mají ve výuce skutečně rozvíjet.

Výzkum kombinoval kvantitativní a kvalitativní část. Kvantitativní část tvořilo online dotazníkové šetření, které probíhalo od 21. října do 25. listopadu 2025. Zapojilo se do něj 466 pedagogů základních škol ze všech krajů České republiky. Dotazník obsahoval 15 otázek a zaměřoval se na několik oblastí: základní charakteristiku respondentů, vnímanou důležitost podnikavosti, očekávané výsledky učení spojené s podnikavostí, zkušenosti se zařazováním podnikavých aktivit do výuky, překážky, potřebnou podporu, možnosti rozvoje podnikavosti u všech žáků, zkušenosti s jejím hodnocením i otázku, zda lze podnikavost rozvíjet napříč předměty. Nešlo o reprezentativní výzkum celého českého školství. To je důležité říct hned na začátku. Výsledky proto neberme jako definitivní verdikt o všech školách v České republice, ale jako výzkumnou sondu do toho, jak učitelé podnikavost chápou, kde ji už ve výuce rozvíjejí a kde školní praxe v rozvoji podnikavosti zatím pokulhává.

Dotazníkové šetření doplnily také rozhovory s vybranými angažovanými pedagogy. Ty pomohly podívat se hlouběji na každodenní praxi zavádění podnikavosti do výuky z pohledu učitele prvního i druhého stupně a ředitele školy. Rozhovory, které ukázaly jak o podnikavosti mluví ve vztahu ke své třídě, předmětu, zkušenosti a možnostem školy, byly dále analyzovány prostřednictvím interpretativní fenomenologické analýzy (IPA). 

Propojení dat z dotazníku a učitelských výpovědí tvoří základ celé série.

Pro Prototýpky je tohle téma přirozené. V našich programech a metodikách se dlouhodobě věnujeme rozvoji podnikavosti, tvořivosti, spolupráce a schopnosti převádět nápady do konkrétní podoby. Zároveň ale víme, že podnikavost nemůže být jen hezké slovo na papíře nebo jednorázový projektový den. Aby měla ve škole skutečný dopad, musí být srozumitelná, uchopitelná a přenositelná do běžné výuky.

A právě tady jsou výsledky výzkumu zajímavé.

Ukazují totiž, že učitelé podnikavost většinově neodmítají. Často ji považují za důležitou součást vzdělávání a v různé míře ji už do výuky zařazují. Zároveň se ale ukazuje, že pozitivní postoj sám o sobě nestačí. Rozvoj podnikavosti naráží na nedostatek času, chybějící metodické materiály, tlak na obsah výuky, přijímací zkoušky i nejistotu v tom, jak podnikavost uchopit, rozvíjet a hodnotit.

Zajímavé je také to, že učitelé podnikavost většinou nechápou jako přípravu na podnikání v úzkém slova smyslu. Mnohem častěji ji spojují s výbavou pro budoucí život: s otevřeností vůči nápadům, spoluprací, samostatností, schopností hledat řešení, reagovat na změnu a převádět myšlenky do praxe. To je pro školní praxi důležitá zpráva. Podnikavost totiž není další izolované téma, které se má někam vměstnat. Může být způsobem, jak děti vést k aktivnějšímu, odpovědnějšímu a smysluplnějšímu učení.

Série proto funguje jako rozcestník k několika otázkám, které ve vztahu k podnikavosti opakovaně zaznívají:

1. Jsou učitelé připraveni na podnikavost?
   Podíváme se na to, jestli učitelé podnikavost považují za důležitou a zda v ní vůbec vidí smysl.
2. Co učitelům v rozvoji podnikavosti nejčastěji brání?
   Otevřeme téma času, metodické opory, tlaku na obsah i přijímacích zkoušek.
3. Co učitelům opravdu pomůže dostat podnikavost do běžné výuky?
   Zaměříme se na podporu, kterou učitelé sami označují jako potřebnou – od konkrétních metodických materiálů po příklady dobré praxe.
4. Kde už podnikavost ve školách existuje, jen jí tak neříkáme?
   Ukážeme, že podnikavost nemusí být vždy velký projekt navíc. Často se skrývá v dobré výuce, otevřeném zadání, spolupráci nebo reflexi.
5. Je podnikavost pro všechny děti?
   Budeme se ptát, zda může podnikavost otevřít prostor i dětem, které v běžné výuce nejsou vždy nejvíc vidět.
6. Dá se podnikavost rozvíjet v každém předmětu?
   Podíváme se na to, proč podnikavost nepatří jen do projektových dnů, ale může mít své místo i v češtině, matematice, dějepise nebo tělocviku.
7. Umíme podnikavost nejen rozvíjet, ale také hodnotit?
   Zaměříme se na jednu z nejtěžších otázek: jak poznat, že se podnikavost opravdu rozvíjí, a jak o ní dětem dávat smysluplnou zpětnou vazbu.
8. Které složky podnikavosti považují učitelé za nejdůležitější pro budoucnost žáků?
   Závěrečný článek propojí výsledky výzkumu s očekávanými výsledky učení, proměnou školy a tím, jaké kompetence budou děti potřebovat pro další život.

Cílem celé série je nabídnout oporu pro debatu, která už ve školách probíhá: jak rozvíjet podnikavost tak, aby nebyla jen prázdným pojmem, ale každodenním přístupem k výuce.

Jestli má podnikavost ve škole opravdu fungovat, musí začít tím, že jí učitelé porozumí jako něčemu konkrétnímu, užitečnému a zvládnutelnému.

Autor: Zuzana Večeřová