Jak se dětí ptát, abychom jim pomohli znalosti ukotvit a ne zapomenout
Lidský mozek dokáže sbírat a uchovávat obrovské množství dat. A ten dětský nasává nové zkušenosti doslova jako houba. Tak proč potom většinu znalostí zapomínáme? Jedním z důležitých faktorů je vědomá práce s nově nabytými informacemi.
Znáte to, když jste na nějaké přednášce nebo školení, všechno dává dokonalý smysl a vy si říkáte: „Wow, to je super, dozvěděl/a jsem se tolik nového!“. Ale potom přijdete domů a do druhého dne minimálně polovinu zapomenete. To je úplně přirozený, i když nepříjemný důsledek fungování našeho mozku. A děje se to i dětem ve vaší třídě.
Není opakování jako vědomé opakování…
Víte, proč si děti pamatují děj filmu nebo detaily z oblíbené hry, ale vyjmenovaná slova zapomenou hned jak vyjdou ze třídy? Protože o zážitku z hry nebo filmu diskutují – co se jim líbilo, co měl hlavní hrdina udělat jinak, reflektují chyby během hraní a přemýšlí nad jejich řešením. Stejný přístup jim může pomoci i s učením nové látky ve škole.
Opakovat vědomě znamená klást otázky, které děti přimějí o tématu přemýšlet po svém a díky tomu se znalosti lépe ukotví. Mechanické opakování může sice pomoci k zapamatování klíčových pojmů, ale k pochopení tématu jako celku o něm potřebujeme přemýšlet jinak.
Vyhraďte si na závěr hodiny 5-10 minut na diskuzi nebo písemnou reflexi, která správnými otázkami odhalí, jak žáci téma pochopili a co si z hodiny skutečně odnáší.
Otázky mohou být například tyto:
- „U čeho ses dneska zasekl/a a jak ses z toho dostal/a?“
- „Při čem jsi musel/a zapnout nejvíc trpělivosti/spolupráce?“
- „Jakou učící pomůcku k tématu bys pro sebe vytvořil/a, kdybys měl/a neomezené množství jakéhokoliv materiálu?“
- „V jaké situaci by se ti nově nabyté znalosti mohly hodit? Může to být i naprostá šílenost, neboj se dát průchod své fantazii. :-)“
Velmi důležitou součástí ústní i písemné reflexe je to, že si s žáky předem stanovíte pravidla. Čím méně, tím lépe, ale je dobré si ujasnit alespoň základní principy, aby se děti během této aktivity cítily bezpečně a výstupy měly smysl pro ně i pro pedagoga:
- Reflexe se neznámkuje ani jinak nehodnotí.
- Neexistuje správná nebo špatná odpověď, a proto neshazujeme názory spolužáků.
- V případě písemné varianty se děti nepodepisují.
- Pokud na otázku nedokážu odpovědět, nemusím to dělat, ale stručně vysvětlím PROČ. (Těžká otázka? Ještě si to potřebuji v hlavně srovnat? Raději bych odpovídal/a jinou formou?)
ProtoTIP: Na konci hodiny dětem v jedné nebo dvou větách shrňte to hlavní, co se dělo. Předáte jim tak velký balík informací stručně a srozumitelně, což jim pomůže si lépe zapamatovat, co se naučily. Například:
- „Dneska jsme zjistili, že nula je v násobení jako černá díra – cokoliv do ní pošlete, promění se v nulu. Naopak jednička funguje jako zrcadlo a nechá původní číslo přesně takové, jaké bylo.“
- „Ukázali jsme si, že velká písmena jsou vlastně jmenovky pro konkrétní lidi, města a zvířata. Pokud dáváte jméno jednomu jedinečnému tvorovi nebo místu, patří tam vždycky velké písmeno.“
Aby tento článek neupadl v zapomnění jako spousta dalšího obsahu, který se na vás denně valí, odpovězte si hned teď a tady na tyto otázky. A nezapomeňte, že:
- neexistují správné a špatné odpovědi
- je důležité odpovědět na všechny otázky
- pokud nevíte, vysvětlete důvod, proč vám nejde odpovědět
- Jaká je největší překážka, která vám brání věnovat posledních 5-10 minut hodiny reflexi – a jak ji zítra zbouráte?
- Kterou jednu konkrétní otázku z článku vyzkoušíte se svou třídou jako první?
- Jaký moment z tohoto článku byl pro vás největší AHA-moment?
Nejnovější komentáře