Vánoční zázrak

Před Vánocema 2016 jsme jako každý rok řešili, jaký koupíme stromek. Řezaný, v květináči nebo umělý? Já měla v hlavě ty přízemnosti – třeba zbytečně vyhozených pár stovek nebo zákonitý důsledek likvidace – tedy jehličí zabodané do chodidel až do léta. Bylo to poprvé, co jsem se odvážila svoje úvahy šířit a kazit tak ostatním předvánoční náladu. Kupodivu jsem narazila jen na mírný odpor a rodina moje přízemnosti dokonce pozvedla na vyšší level. A tak se u nás doma diskutovalo o tradicích, o křesťanství, o ekologii, o hodnotě věcí živých i neživých, o vůních, o prioritách…

Ve finále jsme se tak nějak všichni shodli, že Vánoce nemáme napojené na ty tradiční symboly. Magickou atmosféru jde vykouzlit i bez nich a vlastně to už roky děláme. Stromek jsme sice vždycky měli, ale cukroví už párkrát vypadlo stejně vůně leštěnky nebo Popelka s Libuškou:-) A Vánoce proběhly a byly stejně hezké. Vlastně ne – byly klidnější.

Tak jsme se rozhodli, že zkusíme živý stromek nahradit. Hledali jsme umělé stromky, které by nějak vypadaly a furt jsme naráželi na ty samý plastový pometla. Taky jsme nakoukali desítky videí a návodů, jak si stromeček vyrobit, ale pořád to nebylo ono.

A to pátrání nám trvalo tak dlouho, že jsme ve finále pro ten živý/ mrtvý nesmysl zase zajeli. Ale řekli jsme si že to bylo naposled. Příští už bude v naší režii – vyrobíme si takový, který bude krásný, složitelný natošup, vyrobený z materiálů šetrných k životnímu prostředí a nebude stát majlant.

Vtipný je, že díky tomuhle rozhodnutí máme Vánoce už celý jeden rok:-)

 

Prototýpci

A tak se z nás stali Prototýpci. Jsme vynálezci, tvoříme, hrajeme si a přitom se všichni sakra učíme. Celé se to dá nazvat podnikáním, protože výsledkem má být stromek nejen pro nás, ale snad i pro jiný lidi. Ale pozor – výsledky ekonomické povahy zatím nemáme žádné. A těžko říct, jestli kdy budou.

Protože nejsme žádné máčky, tak stále jdeme kupředu, ale klopítáme. Důležité se pro nás staly jiné věci – učíme se myslet tvořivě, realizovat svoje nápady, ověřovat si, že fungují. Děláme chyby a děláme je společně – v zásadě je to pro nás pro všechny jen další hra. Hrajeme si ale s reálnou věcí, a to baví vždycky nejvíc.

To co se stalo v tomhle roce budu sdílet postupně, protože mám fakt málo času. Zároveň se ale ta potřeba šířit zkušenosti pořád zvětšuje. Chci ukázat všem rodičům, kteří se podnikání bojí, že to není až taková věda a že dělat to s dětma je možná nejlepší cesta, jak si to dovolit dělat při práci, v pohodě a pomalu.

Já sama jsem se za poslední rok naučila víc než za předchozích 20 let podnikání. A nepotřebovala jsem na to drahé kurzy, ale jen poslouchat svoje děti a učit se s nima. Protože ač je to k nevíře, děcka mají v sobě maloměstského hokynáře, podomního prodejce i business stratéga v jednom.

 

Family wisdom

Ony totiž děcka se vlastně učit nic nemusí. Principy marketingu chápou naprosto přirozeně, pracují efektivně, zkouší, ptají se, nejsou líný, ješitný, nemají problém něco dělat v týmu (právě naopak) a věří i těm nejšílenějším nápadům. Zdá se mi to jako ideální kombinace. Navíc je u toho fakt sranda. 

Jen ve zkratce, co jsme se za ten rok naučili:

  • osahali jsme si nespočet materiálů, něco jsme ušili a hodně jsme malovali
  • rýsovali jsme v perspektivě
  • několikrát jsme vyplnili Lean Canvas
  • spočítali jsme obvod osmiúhelníku, úhly v pravoúhlém trojúhelníku a obsah lichoběžníku
  • pokoušeli jsme se říznout do komolého osmibokého jehlanu (nebo jak se ta potvora jmenuje)
  • sestavili jsme varianty kalkulace a udělali výběrové řízení na klíčové dodavatele
  • víme, kolik stojí hosting, kolik se platí grafikovi nebo asistentce, že telefony nebo internet nejsou zadarmo a že je potřeba jednou za dva roky mít na nový počítač a další projekty
  • zjistili jsme, jak důležitý je brand a obecně grafika
  • v Canvě jsme jako doma a víme, jaké rozlišení je potřeba pro tisk a na FB post
  • vymysleli jsme název a koupili doménu
  • povídali jsme si o příbězích produktů a značek
  • chápeme, co je to sociální podnik a společenská odpovědnost firem
  • prolezli jsme Shoptet a provnali ho se Shopify
  • pohráli jsme si s WordPressem a ukázali jsme si rozdíl mezi html a css
  • zjistili jsme, co je platební brána a jak je to s měnami
  • přišli jsme na to, co jsou data a co se s nimi dá dělat třeba v PowerBi
  • mrkli jsme se do Google Analytics a detektivně jsme pátrali, odkud lidi chodí na weby a co tam dělají
  • zabrousili jsme do UX, když jsme proklikávali dobrý a blbý weby a snažili se definovat, co to “dobrý” a “blbý” znamená
  • prošli jsme se po mailchimpu a objasnili jsme si, co že to je kampaň nebo RSS
  • udělali jsme průzkum trhu a u toho si osvojili pár anglických výrazů
  • museli jsme se naučit něco o materiálech jako je papír, lepenka, plast, látka a o tom, jak se dají řezat, jak se na ně tiskne a co udělají, když je nesprávně zatížíme
  • všímáme si, jak důležité je balení produktu
  • zabrousili jsme i do práva a projektového řízení
  • zkusili jsme si nastavit automatizaci v Podiu a je nám jasné, k čemu je to dobré
  • silně si uvědomujeme, jaký je rozdíl mezi šéfem a leaderem (obě role jsme si všichni vyzkoušeli – nejvíc ovšem já:-))
  • všímáme si, že různí lidé umí různé věci a že je to tak moc dobře
  • jo a vytvořili jsme 5 prototypů – všechny jsme zatím zahodili po pár dnech zkoušení, ale vážně věříme, že ten šestý už se povede (právě je ve fázi rozkreslování zadání)

Teda sranda to byla, ale taky to semtam drhlo – Anička chvílema stávkovala; Pavel trvale setrvává v roli skeptika, což je někdy otravný a někdy hodně ku prospěchu věci; Oskar  několikrát rozlomil prototyp (rozbrečela jsem se ale jen jednou); Kuba měl pocit, že bude hned milionářem a já jsem párkrát vypěnila, protože to jde pomalu a trpělivosti tak nějak od přírody nemám na rozdávání:-)

Ale víte co? Je to daleko snazší než cokoliv, co jsem rozjížděla dřív. Učím se u toho tolik, že mi z toho jde hlava kolem. Udělat si čas a dovolit si sedět na zemi a stříhat není vážně jednoduchý, ale zas aktivity s dětma netrvají dýl než desítky minut týdně, je to kvalitně strávený čas a já to pak postupně dotahuju. Vidím, jak se jejich přístup vyvíjí a jak začínají na reálných věcech chápat, že má smysl se něco učit. A to je pro mě čistý blaho.

Jestli máte chuť na pokračování, tak nám nechte email.

Next Post

Edu okénko

Scroll to top