Proč trénujeme divergentní myšlení

Abychom ze sebe dostali nějaké smysluplné a realizovatelné nápady, musíme být schopní je generovat, ale taky třídit a vybírat z nich. K tomu potřebujeme divergentní i konvergentní styl myšlení. Divergentní (rozbíhavé) myšlení otevírá představivost všem možnostem, zatímco konvergentní (sbíhavé) myšlení nám pomáhá vybírat ty nejlepší nápady – třídí, analyzuje a počítá s limity a kritérii. Oba styly myšlení můžeme chápat jako Yin a Yang kreativního řešení problémů, přičemž ani jeden není lepší než ten druhý – jen se oba hodí do různých fází práce s nápadem.

Divergentní a konvergentní myšlení

Úroveň schopnosti generovat nápady je do značné míry přímo úměrná úrovni divergentního myšlení. Bez něj pro vás bude těžké ze sebe dostat několik námětů a možná budete mít tendenci se upnout na ten první, který vás napadne.

Divergentní (nebo také rozbíhavé) myšlení je pojem, který v 50. letech 20. století zavedl americký psycholog Joy Paul Guilford. Jde o kognitivní styl, který je definovaný schopností nacházet široké možnosti řešení jednoho problému. Divergentní myšlení je nezbytnou podmínkou kreativity, vyznačuje se hledáním alternativních cest a využívá se především u problémů, kde neexistuje jedno řešení. 

Opakem je konvergentní neboli sbíhavý styl myšlení, který vede k jedinému, nejlepšímu řešení a který tak rádi uplatňujeme ve škole, abychom děti dokázali ohodnotit známkou. Konvergentní myšlení můžeme považovat za výběr toho nejlepšího ovoce ze sklizně, kdy zužujeme velké množství nápadů prostřednictvím analýzy, hodnocení, eliminace a výběru. Konvergentní myšlení potřebujeme pro důkladné vyhodnocení opodstatněnosti nápadu nebo pro zjištění, jak dobře zapadá do předem stanovených limitů a kritérií. Používáme ho, abychom zvážili praktická omezení, vyvodili závěry, definovali výsledek a vybrali nejlepší nápady.

Než ale dáme prostor konvergentnímu myšlení, musíme mít z čeho vybírat. Tudíž na něj řada přichází až poté, co dáme dostatečný prostor divergentnímu myšlení a budeme mít v ruce dostatek střeliva. Překážkou úspěšné práce s nápady je současné zařazování obou procesů nebo jejich kombinování v nevhodnou dobu. Vůbec nejjednodušší je oba přístupy jasně oddělit a přistupovat k nim jako k na sebe navazujícím fázím. 

Chce to trochu vědomé pozornosti a cviku, ale pravidla jsou jednoduchá. Jestliže chceme získat co nejvíce podnětů, pak se musíme vyhnout hodnocení nebo dokonce shazování nápadů v první fázi brainstormingu, protože pak se okamžitě přepínáme do analytického modu a brzdíme se. Spontánní sdílení myšlenek, navazování na ně a myšlení “out of box” se zastaví. Lidé se pak stáhnou a zadržují své myšlenky ve strachu, že budou souzeni nebo zesměšňováni. 

Naopak, pokud jsme ve výběrovém procesu, pak potřebujeme tok nápadů omezit. Můžeme si pomoci seznamem limitů a objektivních kritérií, které pomohou oddělit pšenici od plev. 

Pokud se oba styly jasně neoddělují, vzrůstá frustrace, proces se vleče a jen málokdy se dopracujeme k něčemu hodnotnému. Obzvláště bdělí musíme být ve větší skupině a všímat si signálů, které by ji přeply v určité fázi do nevhodného stylu myšlení.

Vliv školy na úroveň divergentního myšlení

Většina úloh a zadání ve škole směřuje k jedinému správnému řešení nebo k jasně definovaným variantám a podporují tak konvergentní styl myšlení. Volný prostor pro generování nápadů, různých řešení je spíše vzácností. Výuka ve školách divergentní myšlení dětí spíše nerozvíjí – Lokšová uvádí pouze čtyřprocentní zastoupení divergentních úloh, přičemž v teoretických předmětech je situace ještě horší. 

Trénovat divergentní myšlení má význam u dětí všech věkových kategorií, ale pokud ho nepodpoříme především v mladším školním věku (u dětí na 1. stupni ZŠ), dojde ke strmému poklesu jejich kreativity.

Už před více než 50 lety bylo zjištěno, že předškolní děti mají divergentní myšlení na velmi vysoké úrovni. Dokonce na takové, která by je kvalifikovala jako astronauty do NASA. 

V roce 1968 otestoval psycholog George Land 1600 dětí ve věku od tří do pěti let stejným testem divergentního myšlení, jaký navrhl pro NASA, aby pomohl vybrat ty nejlepší inženýry a astronauty.

 Ti totiž potřebují opravdu extrémní úroveň divergentního myšlení a kreativity – musí přijít na několik možností řešení krizové situace pod tlakem a navíc v krátkém čase. Děti byly otestovány opětovně v jejich deseti a patnácti letech, a protože byly výsledky natolik ohromující, vzorek dospělé populace měl pak enormních více než čtvrt milionu respondentů.

Výsledky byly ohromující – zatímco 98 % pětiletých dětí mělo vysokou úroveň divergentního myšlení, která by je bez problémů kvalifikovala do NASA, v deseti letech už to bylo pouze 38 %, v patnácti 12 % a u dospělých to byla žalostná 2 %. A kdy že dochází k největšímu poklesu? Je to po nástupu dětí do školy, kdy začnou výrazně převažovat úkoly, které rozvíjí konvergentní myšlení, kdy na jedno zadání hledáme pouze jednu správnou odpověď.

Na přednášku George Landa se můžete podívat v tomto TEDTalku.

Jak trénovat divergentní myšlení

Divergentní myšlení se přitom trénuje velice snadno. Inspirací nám může být například základní test k měření schopnosti divergentního myšlení – Guilfordův test neobvyklého použití. Respondent má za úkol vyjmenovat co nejvíce způsobů využití běžných předmětů, jako jsou např. cihla, kancelářská sponka nebo noviny. Hodnotí se originalita, fluence, flexibilita a elaborace, což je míra dokreslení řešení a detailu. My takové hodnocení ale nepotřebujeme – stačí, když si dáme 5 minut a cíl vygenerovat aspoň 10 možných použití nějakého předmětu (třeba toho prvního, který uvidíme, když teď uděláme čelem vzad). Čím bláznivější, tím lepší.

Pro trénování divergentního myšlení skvěle poslouží i vyprávění autorských příběhů nebo jednoduchá cvičení na práci s chybou (což je také nejčastější psychický blok při generování nápadů). 

Pravidelný trénink divergentního myšlení zlepšuje koncentraci a celkovou tvořivou atmosféru ve skupině nejen u dětí, ale i v pracovním kolektivu. 

V rámci našeho programu Prototýpci rostou ve škole nabízíme desítky aktivit, kterými lze trénovat divergentní myšlení v libovolném předmětu, s jakoukoliv věkovou skupinou dětí a v krátkém čase. 

Děti takové úkoly baví, protože volíme atraktivní a zábavné metody. Máme připravené kvízy pro synchronní i asynchronní použití i zábavné pracovní listy.

A které aktivity jsou nejoblíbenější? Jsou to například denní výzvy, brainstormovací kvíz nebo dokreslovačky.

Školy si mohou pro své žáčky objednat i Průvodce prototýpka, který mohou děti využívat celý rok a trénovat divergentní myšlení klidně každý den. V kreativních deskách je například kreativní kolečko, na kterém si děti vytočí obrázky a slova a z nich tvoří rychlý příběh.

Previous Post

Aby se dětem dobře tvořilo

Next Post

Brainstorming jako běh v minovém poli

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Scroll to top