„To je krásné!“ „Ty jsi šikovný!“ „Ty na to máš talent!“
Kdy jste něco takového naposledy řekli dítěti? Většina z nás to dělá často, automaticky, s dobrým úmyslem. Chceme je přece povzbudit, dát jim najevo, že si jejich práce vážíme. Ale i dobře míněná pochvala může mít nečekaný efekt. Dítě si z ní totiž snadno odnese myšlenku, že má hodnotu hlavně nebo pouze tehdy, když se mu něco povede. Že chybovat znamená být méně dobrý. A že úspěch je něco, co buď máš, nebo nemáš.

Psycholožka Carol Dweck tomu říká „nastavení mysli“. Dítě, které věří, že schopnosti jsou dané, má tzv. fixní nastavení mysli. Bojí se selhání, protože by to mohlo znamenat, že „na to nemá“. Naopak dítě s růstovým nastavením věří, že se může zlepšovat. Že úsilí a učení mají smysl. Že chyba není konec, ale součást cesty. A právě to, jak s dětmi mluvíme, rozhoduje o tom, který z těchto přístupů si osvojí.

Když chválíme výsledek – třeba „Jsi nejlepší“ nebo „To se ti povedlo hned napoprvé“ – podporujeme výkon, ne odvahu. Dítě se naučí hrát na jistotu, vybírá si jednodušší úkoly, aby zůstalo „šikovné“. Naopak, když chválíme proces, mozek dítěte dostává jinou zprávu: že zlepšování je důležité, že má smysl zkoušet znovu, přemýšlet jinak, vydržet. Stačí změnit pár slov a proměnit způsob, jakým dítě vnímá vlastní schopnosti. Místo „Jsi šikovný“ můžeme říct: „Vidím, že jsi na tom fakt pracoval.“ Nebo: „Líbí se mi, že ses nevzdal, i když se to nedařilo.“

Zkuste to. Pochvalte dnes děti způsobem, který ocení proces, ne výsledek. Sledujte, co to s nimi udělá. Často stačí jediná věta, která zní obyčejně, ale má sílu měnit způsob, jak o sobě děti přemýšlejí. A možná zjistíte, že i vy sami se na učení a chyby začnete dívat trochu jinak. Protože růstové nastavení mysli není jen pro děti. Je to způsob, jak se všichni můžeme učit – s radostí, zvídavostí a chutí zkoušet znovu. 🙂