Dnes jsem si vložila do všedního dne malé matematické okénko – posčítala jsem roky svých osobních zkušeností se vzdělávacím systémem. Vyšlo mi krásné kulaté číslo 50, což se vám, co mě znáte může zdát šokující, protože tomu zjevně neodpovídají jak moje znalosti, tak přece ani moje tělesná schránka;-)
Tak já ten výpočet lehce objasním – můj vlastní průchod vzdělávacím systémem tvoří „jen“ 24 let, ale pak tam přičítám ještě roky školní docházky svých třech dítek (Anička 11, Kuba 9 a Oskar 6). A proč každý dítě počítám zvlášť? Protože jde u každýho děcka o unikátní zkušenost jak pro ně, tak pro mě. Jsou to prostě celkem 4 různý cesty.
A protože mám za sebou natočeno těch 50 let, dovolím si popsat pár zkušeností, který jsem na těch všech cestách posbírala a musela jsem k nim zaujmout nějaký stanovisko. Jsou to takový postřehy, pozorování a zážitky, který rozhodně neplatí pro všechny ty cesty, ale tak nějak se ke mně vrací, udivují mě, někdy štvou, matou, inspirujou…
Co já s tím? Absolutně se nesnažím ty pojmy do detailu pochopit, protože stejně dopředu vím, že bych se neuměla do nějakýho konkrétního směru ponořit. Vlastně to nějak vnitřně odmítám, protože mi ty cizí představy a moudra nabourávají moji vlastní intuici. Podle tý se mi zatím vychovává docela dobře. Zas na druhou stranu inspiraci od konkrétních osob se vůbec nebráním.
Co já s tím? Tak tady mám celkem jasno. Všechny ty měkký věci a kritický myšlení prostě nenecháváme na škole. Doma je to přirozený a jasný – nakonec o čem bychom se jinak proboha bavili? Nicméně jsem ráda, když nám s tím škola pomáhá. Tvrdé znalosti jsou třeba, ale těch opravdu podstatných je docela málo a jsem vážně ráda, když je škola dokáže odhalit a hezky předat. Stává se to a pak se na to výborně navazuje doma.
Co já s tím? Pardon, vím něco o bezpečnosti hesel na internetu, ale tady všude jedu na jedno. Zas kdo by se chtěl nabourat do těchhle účtů, že jo? Semtam mi připadá absurdní, kolik úkolů spojených se školou plním já a kolik moje děti. No a taky nám občas něco uteče, což už beru jako fakt a nějaké dlouhé sebeobviňování se nekoná.
Co já s tím? Jsem na volné noze a semtam toužím po stálém úvazku a pevné pracovní době. Ono se teda i na volné noze musí docela dost pracovat, aby byly penízky, takže někdy je to boj vyškrábat pár celých dní mezi všemi těmi rovnátky, besídkami a kroužky.
Co já s tím? Naštěstí žádný vážný problém jsme už fakt dlouho neřešili, ale opakuju do zlbnutí při každé třídní schůzce a při každém kontaktu s učiteli, že o nějaké systémové zavedení zpětné vazby bychom opravdu stáli.
Co já s tím? Užívám si, když to má některý učitel na té naší cestě jinak a učí se spolu s dětmi, ale už to od nich neočekávám. Nicméně cítím nutkavou potřebu mým dětem ukázat, že posbírat ty správné informace a udělat si názor je kapku náročnější. Semtam mě mají plný zuby, když jim rozbíjím moudra ze školy:-)
Co já s tím? No zuřím:-) A pak taky opakovaně nabádám dítko k neposlušnosti (naštěstí to zažívá jen jeden kousek) a snažím se donekonečna vysvětlovat, že procesy a rutiny mají smysl jen když nějakým způsobem podporují cíl a ideálně si je člověk nastaví podle sebe.
Co já s tím? Jednoduše si reálně zkoušíme všechno doma – i v alternativní škole je reality pomálu. Nakonec díky tomu vznikli Prototýpci. Neviděla jsem jinou cestu, jak děti nechat ošahat materiály, zkusit si něco realizovat, dělat chyby, vidět důsledky těch chyb… Ale víte co – měla bych větší pohodu, kdyby to dělala škola.
Co já s tím? Na tohle prostě kašleme. Ne že by nás přechod na další stupně vzdělávání netrápil, ale fakt podle toho nemůžeme změnit naše nastavení. Jo a naštěstí se nám daří obklopovat se čím dál rozumějšími rodiči.
Co já s tím? Platíme školné a dáváme zpětnou – moc víc k tomu asi napsat neumím. Momentálně jsme spokojení, ale zvlášť dcera semtam narazí na takovou pazdrátku, že to člověku hlava nebere. Je to hnusný, ale na takový ty kovaný soudružky vysíláme do pole mýho muže. Nevím, co konkrétního s nima dělá, ale vždycky se mu podaří tu situaci nějak urvat:-)
Co já s tím? Necháváme děcka zkoušet hodně věcí – v zásadě skoro všechno, o co si řeknou. Ukazujeme jim různé cesty a možnosti a nabádáme je k tomu, aby si uměly přijít na to, co je baví a proč. A taky, co je nebaví a proč. Prostě aby proboha svatýho dlouho nesetrvávaly v pro ně nefunkčních systémech. Buď aby je aktivně měnily nebo aby z nich dokázaly vystoupit. No a ideálně aby vytvářely ty funkční. Postoj “však to vydržím” je přesný opak aktivity a vážně nechci, aby si tohle zafixovaly moje děti!
Co já s tím? Bohužel musíme respektovat protitechnologická opatření na některých ústavech, kterými jsme prošli, ačkoliv věřím svým dětem, že by si to dokázaly ukočírovat samy. Pravda, někdy trochu ujedou, ale na to nemusí být generální pravidla, ale jen drobná opatření. Hodně se s děckama doma bavíme o technologiích včetně toho, že s sebou nesou nějaká negativa. Zájemcům povykládám, jak moje pubertální dcera tráví na mobilu míň času než já a s kámoškama si vymyslely challenge “30 minut denně”, kterou měsíc naprosto bez problémů dodržovaly.
Co já s tím? No snažím se a snažit budu. Znám těch rozumných lidí vlastně docela dost – jen nejsou zatím slyšet. Pořád uvažuju o platformě, kde by bylo možné sdílet takové ty obyčejné pozitivní vzdělávací příběhy. Však ať si to čtenáři složí sami.
Co já s tím? Ani by nás nenapadlo kvůli škole jakkoliv omezovat kroužky našich dětí, ačkoliv byly chvíle, kdy to bylo fakt na palici a naše taxikaření nebralo konce. Teď když si to objezdí sami, tak je to o dost snazší. Jo a taky to teda něco stojí, ale to už jsme tak nějak zvyklí.
Pak mám tady takovou nezpracovanou všehochuť, na kterou zatím nemám žádné „Co já s tím?“:
Slibuju, že příště to bude zase o potkávání se s reálnými projekty s dětma.
Nechte si zasílat novinky od Prototýpků.
Prototýpci, zapsaný spolek
Nejedlého 373/1, Brno 638 00
IČO: 07855800
Číslo účtu: 2001590347/2010
info@prototypci.cz
Nechte si zasílat novinky od Prototýpků
Nejnovější komentáře