Od nápadu k realizaci už je cesta méně samozřejmá

Zajímavější je druhá strana výsledků.

Méně často učitelé označovali očekávané výsledky spojené s plánováním, realizací a prací se zdroji. Promýšlení zdrojů potřebných pro určitou aktivitu vybralo 52,1 % respondentů a návrh realizace aktivity v jednotlivých krocích 51,7 %.

Ještě níže se umístilo uskutečňování aktivit podle vlastního nebo skupinového postupu, které označilo 45,5 % učitelů. Získávání zdrojů potřebných k realizaci vybralo 43,1 %.

Neznamená to, že učitelé tyto schopnosti považují za nedůležité. Každou z nich označila stále značná část respondentů. Rozdíl ale naznačuje, že podnikavost si snáze spojují s nápady, příležitostmi a spoluprací než s praktickým dotažením záměru.

A právě tady leží důležitá výzva pro školu.

Nápad je skvělý začátek, ale podnikavost nekončí ve chvíli, kdy ho dítě vysloví. Pokračuje otázkami: Co bude potřeba? Jaké máme možnosti? Kdo co udělá? Jak budeme postupovat? Co když nám něco chybí? Jak poznáme, že řešení funguje?

Jinými slovy: podnikavost není jen kreativita. Je to také schopnost přenést nápad z hlavy do reality.

Ve škole přitom někdy podporujeme první část tohoto procesu mnohem víc než druhou. Děti brainstormují, kreslí návrhy, diskutují a prezentují. To všechno má hodnotu. Pokud ale nedostanou příležitost plán skutečně vyzkoušet, upravit a nést za něj přiměřenou odpovědnost, zůstává podnikavost napůl cesty.

Je to trochu jako mít plnou nástěnku skvělých nápadů a nikde žádné dveře ven.

Učitelé podnikavost chápou jako výbavu pro život

Z odpovědí je zároveň patrné, že pedagogové podnikavost nevnímají jen v ekonomickém slova smyslu. To odpovídá i širšímu pojetí evropského rámce EntreComp, podle kterého jde o schopnost jednat na základě nápadů a příležitostí a vytvářet hodnotu pro ostatní.

Taková hodnota nemusí být finanční. Může být společenská, kulturní, komunitní nebo osobní. Žák může vytvořit pomůcku pro mladší děti, navrhnout změnu školního prostoru, připravit osvětovou kampaň nebo pomoci skupině najít řešení problému. Ve všech těchto situacích pracuje s podobnými principy jako při podnikání, ale cílem není zisk.

To je podstatná zpráva nejen pro učitele, ale i pro rodiče a veřejnost. Podnikavost ve škole neznamená, že z každého dítěte chceme vychovat podnikatele. Znamená, že mu chceme dát větší šanci všimnout si problému, přijít s nápadem, zapojit ostatní a udělat konkrétní krok.

Taková výbava se hodí bez ohledu na to, zda se dítě jednou stane vědcem, řemeslnicí, zdravotníkem, zaměstnankyní firmy, umělcem nebo skutečně podnikatelem.

Škola budoucnosti nebude stát jen na znalostech

Výsledky dobře zapadají i do širší debaty o tom, na co má vzdělávání děti připravovat.

Ve škole budou znalosti vždy důležité. Bez nich není z čeho přemýšlet, co propojovat ani na čem stavět. Současně ale nestačí něco vědět. Stále důležitější je umět znalosti použít v nové situaci, spolupracovat s ostatními, rozhodovat se při neúplných informacích a reagovat na změnu.

Právě na tyto přenositelné dovednosti upozorňují také zdroje využité v bakalářské práci. OECD i zpráva Future of Jobs Report 2025 mezi důležité dovednosti pro proměňující se svět práce řadí například analytické myšlení, tvořivost, flexibilitu, motivaci, odolnost a schopnost spolupracovat.

Neznamená to, že učitelé při vyplňování dotazníku nutně vycházeli z analýz trhu práce. To z dat tvrdit nemůžeme. Jejich odpovědi ale naznačují, že ve své každodenní praxi rozpoznávají podobné potřeby.

Vidí, že dítěti nestačí umět zopakovat postup. Potřebuje se umět zapojit, reagovat na problém, přijmout jiný názor a hledat cestu dál.

Pedagogická zkušenost tak může vést k podobnému závěru jako odborné prognózy, jen jinou cestou. Ne přes grafy budoucích profesí, ale přes každodenní pozorování toho, co dětem pomáhá zvládat nové a náročné situace.

Očekávané výsledky učení dávají této debatě konkrétnější podobu

Právě tady se podnikavost propojuje s očekávanými výsledky učení v revidovaném RVP. Důraz se posouvá od samotného předání obsahu k tomu, co žák dokáže se znalostmi a zkušenostmi skutečně udělat.

To může na první pohled působit jako kurikulární slovník navíc. Ve skutečnosti ale jde o velmi praktickou otázku: Co má dítě po výuce zvládnout nejen vědět, ale také použít?

Pokud chceme, aby žáci byli otevření nápadům, uměli spolupracovat, plánovat a uskutečňovat vlastní nebo společné aktivity, nestačí tyto schopnosti zmínit v dokumentu. Potřebují během výuky opakovaně dostávat situace, ve kterých si je mohou zkoušet.

Otevřenost k nápadům se nerozvine tím, že učitel oznámí její důležitost. Potřebuje otázky s více možnými odpověďmi a prostředí, ve kterém není první nehotový nápad okamžitě sestřelen.

Spolupráce se nerozvine jen tím, že děti posadíme ke společnému stolu. Potřebuje skutečně společný úkol, rozdělení odpovědnosti a reflexi toho, jak skupina fungovala.

A schopnost realizovat nápad nevznikne u pracovního listu, ve kterém jsou všechny kroky předem nalinkované. Žák musí někdy dostat možnost plánovat, rozhodnout se a zjistit, že realita jeho krásný plán úplně nečetla.

Silné stránky výsledků – a také malé varování

Výsledky jsou povzbudivé. Učitelé vnímají podnikavost především jako otevřenost, spolupráci a schopnost reagovat na příležitosti. Tedy jako kompetence, které mají význam pro život, nejen pro ekonomiku.

Současně bych v nich ale viděla i malé varování.

Pokud se budeme soustředit hlavně na nápady a spolupráci, ale méně na plánování, realizaci a získávání zdrojů, může se podnikavost ve škole proměnit v dobře míněnou kreativitu bez skutečného dopadu.

Děti pak budou umět vymyslet dvacet možností, vytvořit plakát a odprezentovat návrh. Méně už si vyzkoušejí, co znamená vybrat jednu cestu, naplánovat konkrétní kroky, pracovat s omezeními a něco opravdu uskutečnit.

Přitom právě v realizaci se objevuje cenné učení. Nápad se střetne s realitou. Něco nefunguje. Chybí čas, materiál nebo souhlas ostatních. Dítě musí reagovat, upravit plán, požádat o pomoc nebo přijmout kompromis.

To je podnikavost v její méně naleštěné, ale možná nejdůležitější podobě.

Škola nemusí začínat od nuly

Na celé věci je dobrou zprávou, že učitelé už důležité části podnikavosti rozpoznávají. Otevřenost vůči nápadům, spolupráce nebo schopnost využít příležitost nejsou škole cizí. V řadě tříd se rozvíjejí už dnes, i když jim tak neříkáme.

Další krok tedy nemusí znamenat přidat do výuky úplně nové téma. Spíš potřebujeme to, co už děláme, lépe pojmenovat, rozvíjet s větším záměrem a doplnit o části, které zatím zůstávají méně viditelné.

Nejen přicházet s nápady, ale také je vybírat.
Nejen spolupracovat, ale nést svůj díl odpovědnosti.
Nejen plánovat, ale něco skutečně vyzkoušet.
Nejen vytvořit výsledek, ale reflektovat cestu.

Možná právě to výsledky říkají o škole budoucnosti.

Nebude potřebovat méně znalostí. Bude ale potřebovat mnohem víc situací, ve kterých děti zjistí, co se znalostmi dokážou udělat.

A právě tam má podnikavost své místo.

Tím se uzavírá série Podnikavost očima učitelů. V jednotlivých článcích jsme se podívali na to, zda učitelé podnikavost vnímají jako důležitou, co jim v jejím rozvoji brání, jakou podporu potřebují, kde už podnikavost ve školách existuje, jak souvisí s inkluzí, jak ji rozvíjet napříč předměty a proč bude potřeba naučit se ji lépe sledovat i hodnotit.

Autor: Zuzana Večeřová